Lidovky.cz

10 nejlepších dokumentů všech dob? Na vrcholu stojí Muž s kinoaparátem

USA

  6:00
Němý film ruského avantgardisty Dzigy Verova Muž s kinoaparátem (1929) byl filmovými kritiky a režiséry oslovenými britským časopisem Sight and Sound zvolen nejlepším filmovým dokumentem všech dob. Zprávu přinesl server BBC.

Dobový plakát k filmu Muž s kinoaparátem (r. Dziga Vertov) foto: Reprofoto

Film z roku 1929 byl vybrán jako nejlepší v hlasování, kterého se účastnilo 200 teoretiků a historiků a 100 filmařů. Snímek vybralo více než 100 z nich. Magazín Sight and Sound, vydávaný Britským filmovým institutem, vyhlašuje hlasování o nejlepší filmy každých deset let, dosud však hrané a dokumentární filmy nerozlišoval. 

Když se však Muž s kinoaparátem v roce 2012 vyšplhal na osmou příčku v žebříčku všech nejlepších filmů (tím nejlepším byl zvolen snímek Alfreda Hitchcocka Vertigo), rozhodl se Institut věnovat dokumentárním filmům samostatný průzkum.

Muž s kinoaparátem (r. Dziga Vertov)

"Je to část žánru, který byl ve 20. letech velmi oblíbený,“ řekl editor webu časopisu Sight and Sound Nick Bradshaw v rozhovoru pro BBC. "Filmování měst, ukazování lidí, kteří v nich pracují, a všech vrstev a složitostí, které vytvářejí ten typický den v životě města. Tenhle film měl navíc linii ukazující samotné filmování... Jak napovídá název, je vidět i samotný kameraman natáčející město, ukázán je střihač, který dává film dohromady, i publikum, které pak jde na film do kina.“

Snaha o nový filmový jazyk

Vertov, vlastním jménem David Kaufman, se narodil v roce 1896 v Bialystoku, ruské části rozděleného Polska, v židovské rodině. Vystudoval film v Moskvě a začínal jako tvůrce angažovaných filmových týdeníků, později začal prosazovat vlastní pojetí dokumentárního filmu a stal se jedním z průkopníků tohoto žánru. Volal po kinematografii nového typu, osvobozené od vlivu jiných forem umění. Film Muž s kinoaparátem popisoval jako "pokus o filmové sdělení viditelných jevů bez pomoci titulků, bez pomoci scénáře, bez pomoci divadla. Tato nová experimentální práce filmového oka směřuje k vytvoření skutečně mezinárodního filmového jazyka, k vytvoření absolutního filmového písma, k úplnému oddělení filmu od divadla a literatury".

Režisérka Agnes Varda (Všichni možní sběrači a já)

Na druhém místě v hlasování se umístil snímek Clauda Lanzmanna Šoa, devítíhodinový film o holokaustu, který se skládá výhradně z výpovědí očitých svědků. Tématu druhé světové války a svědectví z koncentračních táborů se zabývá i na čtvrtém místě stojící snímek nedávno zemřelého francouzského filmaře Alana Resnaise Noc a mlha. Na třetím místě je filmový esej Chrise Markera Bez slunce z roku 1982, konfrontující nejchudší oblasti světa s životem v blahobytném Japonsku.

Do nejlepší desítky se dostal i intimní portrét jednoho z nejdůležitějších hudebníků 20. století Boby Dylana Neohlížej se z roku 1967. Nejnovějším filmem a zároveň jediným z první desítky, který natočila žena, je snímek Všichni možní sběrači a já francouzské režisérky Agnes Vardy.

TO 10 dokumentárních filmů podle časopisu Sight and Sound

1. Muž s kinoaparátem
Dziga Vertov (USSR, 1929)

2. Šoa
Claude Lanzmann (France, 1985)

3. Bez slunce
Chris Marker (France, 1982)

4. Noc a mlha
Alain Resnais (France, 1955)

5. Tenká modrá čára
Errol Morris (USA, 1989)

6. Kronika jednoho léta
Jean Rouch & Edgar Morin (France, 1961)

 7. Nanuk, člověk primitivní
Robert Flaherty (USA, 1922)

8. Všichni možní sběrači a já 
Agnes Varda (France, 2000)

O 9. a 10. místo se dělí dva filmy:
Neohlížej se
D.A. Pennebaker (USA, 1967)

Grey Gardens
Albert and David Maysles, Ellen Hovde a Muffie Meyer (USA, 1975)

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.