Svátek popu i klubové scény. To jsou Katovice

Teď už se to může říct naplno. Končící domácí festivalová sezóna se příliš nevyvedla. Nebýt bohatého programu Colours of Ostrava, kde se objevilo několik špičkových a čerstvých projektů, a pár menších akcí (Beseda u bigbítu či Shotgun), české hudební prázdniny by byly o ničem. A tak víc než kdy jindy letos rezonovala potřeba vyrazit za kvalitní muzikou do ciziny. Naštěstí se v dobré dostupnosti koná hned několik přehlídek. Tradičně vysokou úroveň si zachovala katovická Nowa Muzyka (21. až 24. srpna).

Festival Tauron Nowa Muzyka se letos konal v prostoru uzavřeného dolu KWK

Po dvou ročnících, kdy se usídlila za polním letištěm na okraji města, se letos vrátila blíž centru. Konkrétně do prostoru uzavřeného dolu KWK, který se proměnil v moderní součást Slezského muzea. Změna lokace ovšem festivalu spíše uškodila. Industriální prostředí dokážou mnohem lépe využít jiné evropské festivaly - německý Melt! umístěný na poloostrově mezi velkorýpadly či Colours of Ostrava uvnitř vyhaslých vysokých pecí. V poměrně stísněném katovickém areálu se navíc jednotlivé scény občas přeřvávaly.

Nezměnil se ani kuponový systém, kdy si návštěvník nejdřív musí peníze vyměnit za žetonky, ani zákaz vnášení kelímků na hlavní scénu. Na tyhle malichernosti člověk ovšem zapomene při prvním elektronickém beatu. V sobotu program zahajovali mladí Britové z kapely Years & Years. Nejde o nic extra originálního, táhnou cestou vyšlapanou před několika lety projektem Disclosure. Jejich mix líbivých melodií, houseových rytmů a blyštivého hlasu frontmana Ollyho Alexandera uhranul především dívky seřazené v prvních řadách.

Zcela jiný příběh slibuje obří taneční stan v režii Red Bull Music Academy. Hlavní dění otevírá rumunská Adda Kaleh. Zatímco si v laptopu chystá muziku oscilující mezi minimalistickou bassmusic a poslechovou elektronikou, bere do ruky mikrofon a zpívá. Díky jednoduchým popěvkům se její tvorba stává stravitelnější. Zato brazilští Elekfantz po ní rozjíždějí mnohem přímočařejší taneční párty. Jejich techhouse vyšperkovaný živými perkusemi se sice občas propadne do mainstreamu, ale duo ví, kdy zvednout hlavu a podpálit tepající halu dostatečně agresivními beaty. Poláci holdující rovné muzice se dostávají do blaha, udržuje je tam i německý projekt Terranova, který o něco zvolňuje a servíruje trochu promyšlenější muziku.

V Katovicích představila své abstraktní beaty Laurel Halo.

Laurel Halo, Cooly G i popová princezna Kelis

Mezitím na jediné nekryté scéně startuje svou přehlídku britské vydavatelství Hyperdub. Letos slaví desáté narozeniny a jeho chráněnci objíždějí světové festivaly. Zatímco si chicagská část labelu v americké Indianě právě připomínala památku DJe Rashada, který se letos v dubnu předávkoval drogami, katovický večírek tryznu zdaleka nepřipomínal. Mezi abstraktními beaty Laurel Halo bylo sice složitější se vyznat, ale s její kolegyní Cooly G přichází i první z vrcholů sobotní noci.

Mnohovrstevnatý set do sebe vsákl jak staré hity, tak současné třenice uvnitř "urban" stylů. Cooly G aka Merissa Campbellová stále držela rovnější tempo, bouraly ho jen občasné jamajské vložky. Nejlepší sekvence přicházely s očištěnými garážovými tepy. UK garage se sice spolu s twostepem na přelomu tisíciletí zprofanoval, ale Cooly G předvedla, že pokud se žánr očistí od zaschlých fleků po šampaňském a naservíruje v surovější verzi, stále má co říct. Narozdíl od dubstepu, jenž se už definitivně vyčerpal a paradoxně právě Hyperdub patřil k jeho nejhlasitějším kmotrům.

Černošská princezna populární hudby Kelis.

Nastolené tempo drží i další dáma Ikonika, i když ta už si žádné servítky nebere. Její dubtechno zastavuje i padající kapky deště. K pultu se pak dostává Kode 9, zakladatel Hyperdubu, ovšem možná by se měl věnovat především kancelářské a studiové práci. Jako mě nezaujal několikrát v minulosti, tak mě pod pódiem neudržel ani v Katovicích. Jeho dívky jej s přehledem převálcovaly.

Vystoupení Kelis patřilo k vrcholům festivalu.

Veškerou pozornost si nyní uzurpuje odměřená popová princezna Kelis s dlouhýma nohama. Její čerstvé album Food, které vyšlo u Ninja Tune, vzbuzuje velké očekávání, po patnáctiminutovém zpoždění zpěvačka servíruje především starší hitparádové fláky. U Trick Me výská radostí i mužská část publika, Milkshake zase dává scéně klubovou atmosféru. Aby ukázala, že stihla nacvičit i nové skladby, exceluje se singlem Rumble. Dlužno dodat, že zážitek umocňuje precizní doprovodná kapela, kde především trumpetista a klavírista kouzlí s melodiemi. A když pak skupina odehraje i taneční 4th July, zážitek z vrcholné podoby mainstreamu nemůže být dokonalejší.

Nevím, jestli to bylo sílícím deštěm či polským patriotismem, ale domácí projekty ve velkých stanech měly pokaždé narváno. Ať už šlo o vystoupení swingových výzkumníků Skalpel patřících stejně jako Kelis k Ninja Tune, nebo poslechový koncert kapely Pink Freud. Moderní jazzmani před zalidněným šapitó prezentovali osvědčený program, kdy instrumentálně zpracovávají skladby elektronického projektu Autechre. Každý opus vyžadoval zatraceně velkou pozornost a přece všichni naslouchali.

A tohle byla Nowa Muzyka. Poslechová, taneční i popová, ale vždy vybíráno z toho nejkvalitnějšího, co současná hudba nabízí.