Podle generálního ředitele ČT Dvořáka přináší tak ostrý humor, že mu manželka vyhrožuje opuštěním společné domácnosti. Když tedy pořad odvysílá. O té šílené drsnosti samozřejmě nikdo nepochybuje, zvlášť jde-li o ČT1 a 21. hodinu. Představy o tom, co je humor na hraně, se jistě mohou lišit, ale domnívají-li se tvůrci, že diváka rozdovádí nahá zadnice ve zprávách, přičemž u toho zazní slovo prdel, pak je každá rada drahá. Asi stokrát už jsme též slyšeli, že Pečený sněhulák má být nástupce České sody.
Jenže ta se vysílala tak dávno, že už všichni spolehlivě zapomněli, že kromě výstupů fenomenálního Petra Čtvrtníčka tu bylo i dost křeče a odpadu. Dělat srandu je to nejtěžší. My Češi se rádi vytahujeme, že máme smysl pro ironii a sarkasmus a že právě to nás spojuje s Angličany. Proč ale skoro každý inzeruje, že chce dělat humor nekorektní, na hraně a drsný. Nestačilo by být jen normálně vtipný? Vždyť úrazem Pečeného sněhuláka je především to, že je převážně křečovitý.
Pseudoreportáž o výměně svatého Václava za čůrajícího chlapečka z Bruselu, aby si obyvatelé Evropské unie mohli užít památky z různých měst a nemuseli za nimi cestovat, by mohla být docela milá absurdita. To by ale tvůrci museli udržel autentický styl magistrátního úředníka vážně vykládajícího, že Pražané svého Václava uvidí až v roce 2050. Jenže k účinnému zesměšnění euroblábolů už přece není nutné, aby moderátor byl nakonec ještě počůrán.
Ježkovy zraky, divil se herec po moderátorově otázce
Televizi se vůbec první den prázdnin dařilo. K oslavě roční existence kanálu ČT :D a ČT art nabídla přenos inscenace Divadla Na zábradlí Velvet Havel. V této souvislosti se ukázalo, že není třeba složitě vyrábět humory a parodie, když přímo v živém vysílání je kýženého žánru bezbolestně dosaženo. Po zhlédnutí kusu totiž v Událostech a komentářích kladl moderátor David Borek interpretovi Václava Havla Miloslavu Königovi tak pitomé dotazy, že na ně bylo možné stěží odpovědět jinak, než že celý dialog velmi záhy získal rozměr absurdní jednoaktovky, kterou by režisér inscenace Jan Frič mohl klidně připojit jako dovětek.
Ježkovy zraky, pravil herec na dotaz, jak demytizoval Václava Havla. A pokračoval, že se zaměřil na Havlovo elvisovství. Pan Borek se nedal odradit a tázal se, zda je hrát Havla nevděčné, herec odtušil, že ne a že si z Václava Havla jednak legraci dělají a jednak nedělají. Což zdaleka není všechno, co bylo řečeno, ale jedno je jisté, na tohle se Pečený sněhulák jaktěživo nezmůže.
