Zmizení Eleanor Rigbyové Ona/ On aneb Když jeden film nestačí

Informovaní diváci Bensonova díla by se měli připravit na možnost, že je bude během představení trochu rušit úprk popcornového publika, které si koupilo lístek v domnění, že jde na kriminální thriller. Název Zmizení Eleanor Rigbyové k takovému omylu poněkud svádí, ale o žádné tajuplné zmizení beze stopy či kriminální pátrání tu opravdu nejde. Aby toho nebylo málo, potkává se tento snímek v kinech s filmem Davida Finchera Zmizelá, který skutečně na půdorysu thrilleru staví, a navíc má i stejné hlavní téma: manželství v troskách.

Jenomže zatímco Fincherova adaptace knižního bestselleru odhaluje manželství coby pokryteckou instituci a „organizovaný zločin“, Benson nahlíží pouto dvou lidí z výrazně jiného úhlu. Jako hodnotu, za niž má smysl bojovat a jejíž ztráta po čertech bolí. Jeho film se snaží brát svět vážně, navzdory převládající melancholické náladě však naštěstí není jen jednou velkou štrapácí slzavým údolím.

Kde se berou ti osamělí lidé?

Ono zmizení hlavní hrdinky není nijak obzvlášť tajemné, ba ani příliš důsledné: Eleanor Ludlowová, za svobodna Rigbyová (na vysvětlení „beatlesovského“ jména ve filmu také dojde), prostě jednoho dne opustí svého manžela Connora a má chuť začít žít úplně znova, zapomenout na minulost. Důvodem není znuděnost nebo nevěra, ale zlá skutečnost, že manžele postihlo úmrtí novorozeného syna. Ne že by snad taková situace byla běžná – ale stává se a literatura ani film si ji nenechávají ujít. Bensonův snímek v tomto směru také neaspiruje na nějakou objevnost.

Jessica Chastainová jako Eleanor Rigbyová Ludlowová

Výjimečné je Zmizení Eleanor Rigbyové po formální stránce, která zároveň úzce souvisí s tím, co chce tento snímek sdělovat. Příběh je podán ve dvou verzích – samostatných filmech On a Ona. (Ale ještě existuje i třetí verze – Oni.) Divák má dokonce možnost jistého interaktivního přístupu: může si zvolit, který ze snímků uvidí jako první, a z toho pak vyplyne, které skutečnosti mu budou brzy známé a co mu naopak bude postupně „docvakávat“. Pokud začne snímkem On, uvidí nejprve především Connora (James McAvoy), sympatického majitele špatně prosperujícího baru, který se pokouší Eleanořin odchod pochopit a získat svou ženu zpět. Nejde tu o nějaké uzurpátorství, ale o upřímnou, zoufalou touhu vzkřísit kdysi živoucí, jiskřivý vztah. V této verzi je Eleanor (Jessica Chastainová) málo čitelnou, unikavou bytostí, která svého manžela dost trápí, a navíc se s ním o tom odmítá bavit.

Teprve ve filmu Ona se Eleanor ukazuje v plasticitě potřebné k tomu, abychom ji lépe pochopili, naopak Connor tu svými skrovnými výstupy z velké části nedává poznat to, co o něm víme z „jeho“ filmu. Oba partneři se ve svých životech vracejí o etapu zpět, stěhují se dočasně k rodičům a korigují své vztahy s nimi. Connor vede přemítavé dialogy se svým otcem, úspěšným restauratérem, který začíná trpět výpadky paměti a jehož opustila poslední z jeho mnoha životních partnerek. Pravda je, že vzletné sentence, které tu znějí, trochu zavánějí neživotností, na druhé straně Ciarán Hinds v roli otce leccos zachraňuje svým hereckým projevem a vizáží zasloužilého výčepního.

Nebrat to příliš osobně

Connor odmítá životní styl svého otce, který před lety opustil jeho matku, brání se přijmout hmotný i mentální odkaz, které by mu otec rád předal – i tady, stejně jako ve vztahu s Eleanor, musí Connor ještě trochu dospět. Eleanor nachází přechodné útočiště u svých rodičů, s nimiž žije i její sestra Katy, svobodná matka malého syna. Eleanořina nová existence v původní rodině patří k nejsilnějším zážitkům z celého dvojfilmu. Jessica Chastainová tu skvěle a přirozeně rozehrává vrstevnatost své postavy. Na jedné straně vrcholně křehká bytost zasažená tragédií dokáže s vědoucím humorem čelit drsným hrám své sestry (Jess Weixlerová) a zejména matky (spolehlivě výborná Isabelle Huppertová), stíhaných vlastními krizemi a zmařenými ambicemi. Matčino přiznání, že nechtěla děti, a byla by tudíž ráda, aby Eleanor jejich vztah „nebrala příliš osobně“, by asi jinou hrdinku v jiném filmu dostalo do kolen, tady vyloudí jen pousmání. Benson se tu blíží „vážným“ snímkům Woodyho Allena, v nichž také podobným způsobem probleskuje existenciální groteskno.

Zmizení Eleanor Rigbyové: On / Ona

Právě otázka, jestli v hlavní postavě tohoto intimního dramatu zvítězí „holka do nepohody“, nebo hromádka neštěstí, je nakonec tím hlavním, oč tu běží, a je nutno Nedu Bensonovi přiznat, že dokáže z této zdánlivě prosté hry učinit velmi silnou a napínavou podívanou – dokonce i když už divák z prvního převyprávění v podstatě ví, jak všechno dopadlo.

Vyplatí se také v obou verzích pozorně sledovat „totožné“ scény, které se ovšem v některých podstatných detailech odlišují: mužské a ženské vnímání je prostě jiné, včetně vnímání toho, co kdo přesně říká. Jiné je také mužské a ženské truchlení, což je i motiv francouzského snímku Muž a žena, jehož plakát (snad až příliš okatě nabízený divákovu pohledu) má Eleanor ve svém dívčím pokoji. Až když se oba pokusí dát svému zármutku společný průchod, otevře se cesta nikoliv nazpět, ale do otevřené budoucnosti.
I když je Zmizení Eleanor Rigbyové v některých ohledech mírně schematické či naivní (kéž by Eleanor ve své disertační práci mohla zkoumat něco jiného než společenství umělců v Paříži!), v úhrnu se neuchyluje ke snadným řešením.

Bensonův snímek nabízí především důkladné, zevrubné prožití situace svých osudově propojených hrdinů. Ústředním pocitem, který se ale naplno rozvine až při sledování té druhé (ať už je to kterákoliv) verze, je tu pokora před komplexností pravdy, ostych vůči povrchním soudům a přiznání si, že o těch druhých ani sami o sobě nikdy nevíme dost. Muži mají jiné oči než ženy – snad proto by seměli snažit dívat na věci společně, dokážou-li to.