Byl jednou jeden Hacker aneb Pohádka o čínské kyberšpionáži

Žili byli jeden bratr a sestra. On byl expertem čínské armády na obranu proti kybernetickým útokům, ona tímtéž, jen v civilu. Chen Dawai a Chen Lien vystudovali v USA, mluvili plynně anglicky a vypadali k světu, takže když nastala zapeklitá situace s hackerskými útoky na hongkongskou elektrárnu a americkou burzu, mohli se snadno stát členy společného americkočínského týmu, který dostal za úkol vše vyřešit.

Ve Spojených státech ve stejné době žil jeden nedostudovaný IT specialista, velký expert v oboru, bohužel aktuálně zavřený za to, že díky svým dovednostem okrádal nenasytné banky. Ve vězení se Nicholas Hathaway dost naposiloval a naučil se vyrobit si neprůstřelnou vestu z papíru, takže byl perfektně připraven utkávat se s nepřáteli jak ve virtuálním prostoru, tak i tváří v tvář. A byl to shodou okolností někdejší vysokoškolský spolubydlící toho čínského bratra. A taky spoluautor kódu, který teď, upravený, používá neznámý hacker ke svým zákeřným útokům. Není divu, že právě Hathawaye si kapitán Chen Dawai do společného týmu také vyžádal. Byly s tím kvůli té Nicholasově trestní minulosti trochu komplikace, ale nakonec se to podařilo.

Někteří Američané se ošívali, že mají svěřit své důvěrné informace kapitánovi čínské armády a jeho sestře: padla dokonce věta, že je to jako pustit si kunu do kurníku. Jenomže kdo viděl sympatického Dawaie a půvabnou Lien, musel hned pochopit, že to nejsou žádné kuny, nýbrž přátelské pandy, kterých se američtí krocani (a tím pádem ani třeba čeští krtečkové) nemusejí nikterak obávat. A že čínská generalita má sice možná trochu zvláštní čepice a poněkud komisní způsob jednání (prostě jiný kraj, jiný mrav), ale jinak jsou to chlapíci na svém místě, kteří ve správnou chvíli dělají, co je potřeba.

Američané, i ti původně nedůvěřiví, se mohli přesvědčit, že Čína je vůbec dost „cool“ země, zvlášť když se nevydají za hranice Hongkongu, a to nebylo zapotřebí. Naštěstí tam v tu dobu ani neprobíhaly žádné protivládní protesty, takže družbu amerických a čínských specialistů nic škaredého nenarušilo. Mohli se plně soustředit na zneškodnění zločince, který chtěl vydělat na obzvlášť rafinované záškodnické akci, pro niž byl výbuch v jaderné elektrárně pouhou nevinnou prověrkou. Důležité bylo, že virtuální nepřítel se včas zhmotnil, takže se s ním hrdinové mohli poměřit ve zcela fyzických bitkách a přestřelkách, když už piplání se v počítačových kódech začala být dost nesrozumitelná otrava.

Práci zachránců světa zkomplikovala drobná rozmíška s americkou NSA, jejíž přehnaně opatrní představitelé odmítli poskytnout čínským přátelům špičkový dešifrovací program. Proto musel zbojník Nicholas agenturu o tento program obrat, což bylo naštěstí snadnější než uzmout batoleti lízátko. Na Číňany by si jistě nikdo tak snadno nepřišel. Ovšem i kapitán Chen Dawai byl vůči svým nadřízeným malinko vzpurný. Ale to jen tehdy, když po něm kvůli korektnosti žádali, aby vyhověl nevhodným požadavkům Američanů, takže to rozhodně nebylo nic, co by mu čínský lid nemohl odpustit.

Obzvláště silné internacionální spojenectví vzniklo mezi mužným Nicholasem a sličnou Lien, na jejichž bedra také dolehly finální fáze operace. Podívali se při nich i do dalších zemí, do Indonésie a Malajsie. V nervy drásajícím závěru se pak Nicholas zúčastnil oblíbeného zpestření takových příležitostí – lidové slavnosti s masovou choreografií. A to takovým způsobem, že to dodalo jeho utkání s protivníkem obzvlášť působivý přídech absolutního nonsensu. Americký režisér Michael Mann o tom pak natočil film, jehož producenti se nemuseli bát, že by přišli o přízeň publika či úřadů v Čínské lidové republice, a věřili, že i zbytek světa si v jejich snímku najde dost zábavy, aby za něj nějaký ten dolar či korunu utratil. Což se jim patrně splní, a tak budou moci šťastně a spokojeně žít až do smrti. Nebo dokud nezazvoní zvonec a pohádky nebude konec.