Lidovky.cz

Album islandských Árstídir vznikalo ve staré elektrárně. Jsou na něm i stopy Česka

Kultura

  12:00
REYKJAVÍK - Island je známým ostrovem protikladů. Země s nejseverněji položenou metropolí na světě je sice částečně pokryta ledem, ale pod povrchem se skrývá spousta geotermální energie. Tento přírodní zdroj tepla využívají Islanďané k vytápění svých domů i výrobě elektřiny. V takové míře jako dnes ji však nepoužívali vždy. Pozůstatkem dřívějších dob je například elektrárna Toppstödin v Reykjavíku. Industriální budova ale našla nové využití – poskytuje inspiraci a prostor pro tvorbu umělcům, mezi nimi i kapele Árstídir.

Islandská kapela Árstídir v elektrárně Toppstödin. Právě zde hudebníci nejvíce pracovali na albu Hvel. foto: Ástídir

Kapela Árstidir, kterou server Lidovky.cz již dříve představil (loňský rozhovor čtěte zde: Jak zní komorní pop z Islandu? Árstídir se vrací do Česka), vytvořila na tomto místě materiál pro další desku, která před nedávnem vyšla pod názvem Hvel (česky „polokoule“, „hemisféra“). Právě místo vzniku pomohlo třetí desku kapely ozvláštnit a odlišit od jejich předešlé práce. „Líbí se mi, když takové místo dostane nový život. Když předává tu svou energii dál, nutí lidi něco vytvářet,“ říká Ragnar Ólafsson, klávesista a zpěvák kapely, který továrnou provedl redaktorku serveru Lidovky.cz. 

Inspirace od duchů

„Jsou tu duchové, ale mají naši muziku rádi. Určitě nám pomáhají s inspirací,“ smál se Ragnar při prohlídce jednoho z pater, kde jsme potkali Edwarda. „To je hodný duch, když vás má rád, jste tu v bezpečí,“ popisoval stálé obyvatele továrny a jal se také fotit. „Vždycky tu objevím něco nového… A dnes je tak skvělé světlo!“

Nový život elektrárny Toppstödin

Elektrárna Toppstödin se začal stavět koncem čtyřicátých let, kdy do Evropy proudily peníze z USA na obnovu ekonomiky po druhé světové válce. Stavba byla dokončena v roce 1952 a uhlí se v ní spalovalo do roku 1986, kdy přestala být takováto produkce energie potřebná. Jelikož by demolice vyšla draho, Toppstödin dosud stojí. V roce 2009 se město Reykjavík rozhodlo, že nenechá místo opuštěné a po nezbytných bezpečnostních opatřeních jej poskytne za nízký pronájem místním umělcům. Tak se do prázdné budovy vrátil život. 

Společně jsme prošli všechna tři patra plná zrezivělého kovu, ohromných nádob, kohoutků, šroubů a dalších, někdy až podivně vypadajících věcí. „Vážně by mě zajímalo, k čemu bylo třeba tohle,“ řekne občas hudebník, kterého za dva roky zkoušení budova a její obsah nepřestaly udivovat. 

 „Naši hudbu vždy inspirovala příroda. Hráli jsme venku, nahrávali jsme spíše v útulnějších prostorách. První album jsme nahráli tak, že jsme stáli v půlkruhu, pro každého jeden mikrofon. Aby měl posluchač pocit, že hrajeme před ním, v jeho obýváku…“ 

Toppstöðin je nyní plný architektů, designérů, výtvarníků a muzikantů.
Zvenčí budova nepůsobí nijak nápadně.

„Teď nás inspirovalo tohle industriální místo. Je důležité, aby se umělec posouval dál, a aby se spolu s ním měnila i jeho tvorba. Ale pořád jsme to my, Árstídir!“ říká za kapelu Ragnar, který je z nového života opuštěného místa nadšený. „Kromě nás tu jsou hlavně architekti, designéři, výtvarníci. Občas se tu pořádají zajímavé umělecké akce. Nezemřelo to tu, proudí tu spousta energie.“

České stopy na islandské desce

Kromě stop industriálního prostoru jsou na albu islandské skupiny hned dvě výrazné české stopy. Jedna z nich vznikla při návštěvě Ostravy v rámci minulého turné, kde kapela potkala výtvarníka Vladimíra Půlpána. „Hodně jsme přemýšleli o albu a hledali jsme inspiraci i pro obal desky. Takže setkání s Vladimírem přišlo v příhodnou dobu,“ vysvětluje muzikant, jak došlo k tomu, že se tvorba českého umělce objevila na obalu jejich islandské desky. „Byli jsme naprosto nadšení! Navíc do sebe všechno časově perfektně zapadalo a jeho práce se k naší hudbě hodí,“ dodává Ragnar.

Obal desky pochází z dílny českého umělce Vladimíra Půlpána.

„Teď vám prozradím jedno tajemství. Některé části z Himinhvel (skladby, která otevírá celé album, pozn. red.) byly vlastně nahrány v České republice. Měli jsme dva dny volno v Rožnově. Měl jsem s sebou svoje nahrávací vybavení a pracovali jsme na demoverzích písní. Karlovy housle tam zněly tak dobře, že když jsme šli do studia a snažili se to nahrát znovu, demo znělo pořád nějak líp. Tak jsme vzali nahrávku z Rožnova a použili ji i pro album,“ vypráví o druhé české stopě Ragnar Ólafsson. 

Árstídir na cestách po světě Česko nevynechají

Kapela,  která skládá své texty částečně v rodné islandštině, částečně v angličtině, koncertuje téměř po celém světě. Za dobu svého působení navštívila již kolem třiceti zemí. Kromě střední Evropy vyráží Árstíðir na turné po celém území Ruska, nedávno se vrátili z mrazivých Špicberků, v červnu se chystají na první americké turné, které potrvá šest týdnů. V České republice je můžete vidět v těchto termínech:

22. března, 20:30, Rudolfinum (Sukova síň), Praha,

30. března, 19:00, K Trio, Ostrava-Hrabůvka

1. dubna, 19:00, Artcafé, Broumov

Více na stránkách kapely http://www.arstidir.com.

Na desku přispívali fanoušci

Další novinkou byl pro kapelu způsob financování alba. Ke shromáždění prostředků pomohla crowdfundingová stránka Kickstarter, kde kapela zveřejnila informace o plánovaném albu. Poté měl kdokoliv šanci přispět na realizaci. Nahrání alba Hvel umožnilo 1 568 lidí, dohromady poslali 68 959 amerických dolarů, což výrazně překročilo cílovou částku kampaně, která byla na samém začátku stanovena na 20 000 dolarů.

Nyní se celý proces uzavírá a postupně se odesílají balíčky s hotovými CD nosiči a dalšími dárky pro přispěvatele jako ručně pletenými svetry z vlny islandských ovcí nebo popelem z nechvalně známé sopky Eyjafjallajökull. Kapela má tak za sebou hodně práce, po hektickém období si ale moc neodpočine. Skoro celý zbytek roku totiž stráví na cestách.

Moonlight je jednou ze skladeb nového alba. Videoklip byl natočen v prostorách elektrárny Toppstödin.

Árstídir se ani tentokrát nevyhnou České republice. Ta je pro ně zvláštním místem, obzvlášť právě pro Ragnara. „Českou republiku miluju. Když přijedu, mám takový rituál. Rád se v noci procházím po Praze…” přiznává slabost pro malou středoevropskou zemi a její metropoli. „Na Česku je prostě něco zvláštního.“ A tak se nemůžeme divit, že je jednou z prvních zastávek bezprostředně po oficiálním vydání nového alba.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.