Přestože je Delville (1867 až 1953) zastoupen na řadě výstav symbolismu, na rozdíl třeba od Féliciena Ropse, Fernanda Khnopffa či Jamese Ensora se dočkal první retrospektivy teprve loni. Uspořádalo ji Musée Félicien Rops v Namuru, díky němuž se koná i současná výstava v Domě U Kamenného zvonu, kde potrvá do 30. srpna. Výstavu doplňuje výběr prací českých umělců, jejichž duchovně a formálně spřízněná tvorba přibližuje Delvillovo dílo českému dobovému kontextu. Kurátorkou výstavy je Hana Larvová.
  |
Návštěvu výstavy může doplnit prohlídka expozice v Anežském klášteře, která v kurátorském výběru Otto Urbana představuje symbolismus v českém umění.
Inspirace u Poea i Wagnera
Delville se ve svém výtvarném díle inspiroval literaturou a hudbou, především texty E. A. Poa a Maurice Maeterlincka, Dantovou Božskou komedií a operami Richarda Wagnera. Vlivem francouzských literátů se stal vyznavačem esoterismu, který ovlivnil celou jeho tvorbu. Působil v belgické odnoži Teosofické společnosti a provázela ho kariéra zednáře, která ho přivedla až k postu velmistra lóže. Byl také organizátor hnutí idealistických malířů, pořádal umělecké salony a vydával časopisy.
Úspěšná byla i jeho akademická dráha, získal prestižní Římskou cenu (Prix du Rome), byl profesorem na Glasgow School of Art a Académie des Beaux-Arts. Realizoval monumentální malby pro Justiční palác a založil Spolek pro monumentální umění (Société de l’art monumental). Delville se celý život snažil přispět k duchovní obrodě člověka, uvádí kurátorka. Věřil v esoterické poselství umění jako velkého mysteria, jehož prostřednictvím lze dospět k ideálu věčné harmonie a krásy.
