Představa, že loutkové či vůbec animované filmy jsou tu výhradně pro děti, je samozřejmě lichá. Čím dál oblíbenější je model rodinné podívané, ve které si všechny věkové kategorie najdou své a společně se dojmou či pobaví. Jan Balej ve své temné pohádce zašel poněkud dál: zavádí dětské publikum (které na Malou z rybárny jistě dorazí, doporučená hranice přístupnosti je 12 let) do prostředí, řekněme, morálně výrazně závadného. Rodiče tak mohou mít po návštěvě kina co vysvětlovat. Především ovšem o reálném světě, ve kterém žijeme.
Andersenova malá mořská ženka se v Balejově filmu ocitá daleko od prostředí mramorových paláců, blyštivých drahokamů, líbezně zpívajícího ptactva a křišťálově čistého moře kypícího pestrým životem. Na břeh ji vyvrhla špinavá realita průmyslového plundrování oceánů. Mořský král se starou matkou a třemi dcerami opouští vydrancované vodní hlubiny a uchyluje se do „exilu“ ve světě lidí, kde rodina v anonymitě přístavního města provozuje skromnou rybárnu. Panoptikální společenství obyvatel a návštěvníků tohoto světa mezi světy je jistě už po staletí v mnohém stejné; omšelost a úpadek periferie jsou jako nekonečné vlny, z nichž se občas vyhoupnou znaky nejnovější doby. Ať jde o typ auta, které je známkou společenské prestiže, nebo druh hudby, jež rozechvěje duši nezkušené dívky.
Nejmladší dcera poníženého krále, zvaná Malá, ovšem nevidí svět okolo vůbec černě: jeho lákadla jí připadají báječná a nemůže se dočkat, až v šestnácti letech obdrží perlu dospělosti a bude moci vyrazit za všemi atrakcemi, které jí její sousedství nabízí. Je nadšená zdeformovanou podobou světa, jehož jinou tvář nezná, a muže svého srdce záhy nalezne v „neodolatelném“ majiteli nočního erotického klubu Boganovi. Tak v této skeptické pohádce vypadá princ – a dál už není třeba děj nijak zvlášť připomínat, Malá z rybárny se Andersena drží celkem věrně. Zdánlivě je místy o něco mírnější: mořská čarodějnice nevyřízne Malé jazyk, jen jí ustřihne vlasy. Ve skutečnosti je však Jan Balej ke své malé hrdince mnohem nelítostnější než Andersen a ukazuje její zkázonosnou iluzi v nemilosrdně groteskních obrazech, nepřipouštějících žádný útěšný výklad.
Zatímco nad Andersenovou původní hrdinkou je namístě uronit slzu až v závěru, kdy se její krásný idol zhroutí, nad Balejovou Malou by mohla citlivější povaha proplakat skoro celý film, protože idoly jsou tu od počátku ubohé, beznadějné, kontaminované špínou a falší. Dojemné vyznění podtrhuje podoba loutek, kdy světem podváděná Malá zůstává dítětem s velkýma očima i ve své předčasně dospělé podobě; i tradiční způsob animace (kombinovaný s digitální technologií) pomáhá evokovat prostotu a bezelstnost hrdinky a malost a směšnost všeho, co ji ohromuje.
Poetická návštěva v hampejzu
Při tom všem smutku, který Malá z rybárny vyzařuje, jde ovšem zároveň o film velmi vtipný, plný okouzlujících obrazových hříček a zábavných situací. Jan Balej si s velkou chutí a do detailů pohrává s pokleslou poetikou vykřičené čtvrti; erotický pajzl, jehož je „princ“ Bogan majitelem, je propracován do obdivuhodných podrobností, které zdůrazňují nevábnou realitu tohoto prostředí, ale zároveň ji také ironizují a zlidšťují. Loutkový film se nápaditě vyrovnává s provozem v kójích, kam chodí návštěvníci za dámskou společností, s mechanickým tancem nahé ženy u tyče i s dýlováním tvrdých drog.
Malá z rybárnyČR, SR, Německo, Francie 2015 Režie a výtvarník: Jan Balej Scénář: Jan Balej a Ivan Arsenjev Vypravěč: Oldřich Kaiser Premiéra 28. 5. |
Vtipně a s laskavým úsměvem, ve skutečnosti však tenhle film nešetří nikoho – své hrdiny ani diváky. Předkládá palčivý obraz osudu ztracenců, jejichž tradiční svět nenávratně zmizel, a lákadla, která se jim nabízejí v novém životě, jsou ve skutečnosti jen žalostné, pochroumané odpadky moderního životního stylu. V souladu s obecně podvratným posunem příběhu je pak i závěrečné ponaučení, které vypravěč Oldřich Kaiser optimisticky dodá a v němž vyzve diváky k následování Malé v její odvaze a touze něco zažít. „Kotvy vzhůru...!“ Naděje, že je kam plout, nakonec drží nad vodou nejen Malou, ale celé lidstvo. Pozorovat to z odstupu je nejspíš zábavné a smutné zároveň. Tak jako Balejův film.