„Mojí jedinou přípravou na hackery byla zvědavost a otevřenost. Sám jsem vyšel z graffiti komunity první poloviny 90. let minulého století a moje první vzplanutí k hackerům mělo vlastně podobný průběh jako tehdy, když se v porevoluční a komunismem zšedlé Praze objevily na zdech a bez dalšího vysvětlení první pestrobarevné tvary západních misionářů graffiti. Zdálo se nám to krásné (některým), ale nikdo netušil, o co jde, což v nás tehdy zažehlo touhu ptát se proč, hledat vstupní klíč,“ přibližuje svoji zkušenost režisér Jan Zajíček, který je také režisérem znělky celého cyklu.
  |
Ve svém portrétu hackerksé komunity Zajíček důkladně narušuje zaběhané představy o tom, že hacker = počítačový pirát, ničitel, sabotér, digitální kriminálník a zloděj dat. Jeho hackeři jsou lidé, které spoujuje nestandartní láska k objevování, vášeň a zvědavost, touha překračovat hranice běžného vnímání technologií. Novodobí pražští hackeři jsou nestárnoucí kluci a holky, kterří své touze podřídili vše, všetně osobního života a vztahů. „Nikdy jsem nepochopila, co má být zajímavého na kabelkách,“ říká jedna z protagonistek. Diváka už pak nepřekvapí, že se jde se svým milým projít raději k elektrárně než do lesa.
Extrémní forma kutilství
Sami o sobě říkají, že hackerství je pro ně jakási extrémní forma kutilství. Místem setkávání hackerů je pražský Brmlab, který se stává jejich útočištěm. „Při vstupu do Brmlabu jsem zažil úplně stejný magický pocit jako u graffity. Uchvátilo mě svojí nečekanou vizualitou nejprve právě samo prostředí klubovny. Jestliže mě graffiti přitahovalo jistým druhem romantismu, který se dal cítit za jeho vnějším projevem, tak u hackerů to bylo od začátku tušení, že v jádru jejich zájmu stojí obecná, vědomá a soustředěná cesta za poznáním, nebo možná jistý druh náboženství,“ doplňuje Zajíček.
Podívejte se na exkluzivní ukázku z dílu, který ČT odvysílá ve středu 10. 6.
