Lidovky.cz

Výstup na Annapurnu ho stál prsty na noze. Čekal jsem jiný film, hodnotí nové dílo Jaroš

Kultura

  18:00
PRAHA - Kdo se těší na klasický dokumentární film o kariéře nejslavnějšího českého horolezce Radka Jaroše, nedočká se. Cesta vzhůru se jmenuje zajímavé dílo scénáristy, kameramana a režiséra Davida Čálka, který se pokusil nahlédnout do nitra chlapíka, který jako první Čech a zároveň patnáctý člověk na světě dokázal vylézt na všech čtrnáct osmitisícových hor planety.

Z filmu Cesta vzhůru o horolezci Radku Jarošovi (režie Petr Hanousek). foto: Institut dokumentárního filmu

Premiéry se pak tenhle pozoruhodný snímek dočká v kinech ve čtvrtek 27. srpna.

I Jaroš přiznává, že původně očekával spíše jakýsi průřez všemi jeho výstupy na osmitisícovky. Jenže Čálek se věnuje pouze finální části Jarošovy cesty za tzv. Korunou Himálaje. Připomene předposlední výstup na obávanou Annapurnu, po níž lékaři museli Jarošovi amputovat většinou omrzlých prstů na nohách, a také příběh drsného výstupu na druhou nejvyšší horu světa K2, na níž si tenhle osobitý chlapík konečně splnil svůj sen, za nímž kráčel dlouhých šestnáct let.

Festival Litoměřice zahájí předpremiéra dokumentu o horolezci Jarošovi

„Původně jsem si skutečně myslel, že ve filmu najdu celou svoji horolezeckou kariéru,“ připouští Jaroš. „A chvíli mi pak trvalo, než jsem se srovnal s tím, že tenhle snímek bude trochu jiný.“

Tvůrce totiž dává značný prostor i nejbližším lidem Radka Jaroše, kteří se také pokoušejí nahlédnout do duše nejpopulárnějšího českého horolezce současnosti.

Jaroš se nebránil ani zveřejnění detailních záběrů ve chvíli, kdy se probouzí z narkózy poté, co mu lékaři odoperovali prsty, a syká bolestí.

„S tímhle jsem problém neměl, fakt mi to nebylo proti srsti. Až teď po zhlédnutí filmu jsem si ale uvědomil jistou paralelu s jednou ze závěrečných scén, kdy po sestupu z vrcholu K2 ležíme ve výšce 8000 metrů ve stanu IV. výškového tábora a já jsem totálně prošitej, zničenej a vyčerpanej. Podobně jako po té narkóze…“

Když výprava odlétala do Pákistánu, Jaroš si dal podmínku, že filmaři neopustí základní tábor a záběry ze stěny K2 bude pořizovat především jeden z Jarošových parťáků Jan Trávníček.

„Filmaři totiž měli představu, že si najmou nosiče a budou s kamerou běhat kolem nás. Což byl samozřejmě naprostý nesmysl,“ baví se Jaroš. „Tak jsem vydal striktní zákaz opouštět základní tábor, aby neohrozili jednak sami sebe, ale ve své podstatě celou naší expedici. Vždyť já se na K2 pokoušel vylézt již popáté a nechtěl jsem, aby moje úsilí pokazil třeba nějaký malér mezi filmaři. Jenže udržet na uzdě ambiciózního režiséra Davida Čálka se ukázalo být velkým problémem, takže jsem mu nakonec dovolil výlet alespoň do 6000 metrů nad mořem. Myslím, že se v těch místech docela bál, protože tábor se tam ocitl pod palbou kamení a bezpečno tam zrovna nebylo.“

Podle Radka Jaroše je čerstvě vytvořený led pro výstup náročnější. "Jak je to...
První záseky na čerstvě zaledovaných lezeckých trasách v pátek udělal...

Čálek dodal, že až po návratu z K2 se ještě dotáčely některé záběry Jarošových příbuzných a lidí mu blízkých, aby si všechno hezky sedlo… A lehce si posteskl, že ze stěny K2 čekal přeci jen víc záběrů, kde je trio horolezců Radek Jaroš, Jan Trávníček a Petr Mašek společně.

„To jsem mu ale moc splnit nemohl, protože po těch operacích si moje tělo náležitě odpočinulo a já měl takovou formu, že jsem klukům pořád utíkal,“ smál se Jaroš. „Takže jsem lezl ke smutku Davida, často sám…“

V závěrečné scéně filmu Jaroš připouští, že mnohé prožitky, které v horách vnímá a cítí, si stejně nechal pro sebe, protože je nechtěl ventilovat.

A proč vlastně?

„Chlap se chlapovi snadno nesvěřuje,“ vysvětluje. „Navíc, když před vámi stojí s kamerou a chce po vás nějaké niterní vyznání. A já třeba zrovna neměl náladu ani chuť cosi v tomhle duchu povídat. Ostatně, ono fakt není jednoduché v daném okamžiku vysvětlovat, co zrovna přesně cítíte… David z toho občas úplně nadšenej nebyl, ale já si některé věci zkrátka chci nechat jen a jen pro sebe.“

Film diváky bezpochyby zaujme i četnými atraktivními záběry z míst, kam se drtivá většina lidské populace nikde nedostane, ale také náčrtem Jarošových mnohdy komplikovaných vztahů ke svým blízkým. A dost možná, že se jednou dočkáme ještě jakéhosi filmu o filmu…

„No, třeba režisér s producentem měli občas dost odlišné názory na způsob natáčení, tak jsme si ty jejich hádky s klukama hezky natočili. To bude teprve pořádný film!,“ bavil se Jaroš.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.