Nepolepšitelná matka s kytarou. Meryl Streepová narušuje pravidla žánru

Spotřební žánr romantické komedie obvykle nezajímá tvůrce s oscarovými kredity. Na filmu s vágním českým názvem Nikdy není pozdě se nicméně sešli hned tři hollywoodští laureáti: herečka Meryl Streepová (která z devatenácti oscarových nominací proměnila tři), režisér Jonathan Demme (Oscar za psychologický thriller Mlčení jehňátek) a scenáristka Diablo Codyová (Oscar za nekonformní teenagerovskou komedii Juno). Když k tomu připočítáme herce Kevina Klinea (Oscar za Rybu jménem Wanda), vypadá to, že film, který právě přichází do našich kin, si zaslouží zájem.

Prvoplánové nadšení ochlazuje skutečnost, že se jedná vesměs o ocenění staršího data. Šestašedesátiletá Streepová je sice – ceny neceny – ve vrcholné kondici, její spolupracovníci se tady ovšem zdají být především od toho, aby podporovali její one-woman show. Klíčovou osobností projektu nicméně zůstává sedmatřicetiletá Diablo Codyová, jejíž nestandardní autorské myšlení naneštěstí provází nesoustředěnost. Po komedii Juno zaujala Codyová – vedle pozoruhodného seriálu Tara a její svět (2009) – už pouze vynikající tragi komedií Znovu a jinak, jež u nás kvůli své „podivnosti“ putovala rovnou na video. Právě příběh frustrované mladé ženy, která se vrací do rodného hnízda a nepřivodí si přitom očekávaný existenciální comeback, spojuje se snímkem Nikdy není pozdě odvaha porušovat pravidla.

V Demmeově filmu se soustřeďuje na hlavní hrdinku – stárnoucí servírku Lindu, která pod uměleckým jménem Ricki Rendazoová v zapadlé kalifornské hospodě po večerech vystupuje se svou rockovou kapelou The Flash. Kdysi kvůli vidině slávy opustila manžela a tři děti a nyní se pokouší dospělé potomky přesvědčit, že je nikdy nepřestala milovat. Upjatý exmanžel Pete (Kline), jeho konformní afroamerická žena Maureen (Audra McDonaldová), dcera Julie (dcera Streepové Mamie Gummerová), kterou uvrhla do sebevražedných depresí manželova zrada, starší syn gay a mladší syn, který se právě žení s ekologickou aktivistkou – ti všichni s hrůzou vítají Lindu, která vyhodila poslední peníze za letenku do Indianapolisu, aby se jim začala plést do života. Hrdinka Streepové přitom rozhodně není sympatická postava – a oproti žánrovým zvyklostem se ani příliš nezmění k lepšímu. Taková realistická koncepce diváky samozřejmě irituje, přispívá však k zajímavosti filmu, který by jinak nenávratně zapadl do průměru.

Děti nemusejí své rodiče milovat

Postava Lindy (ke které scenáristku inspirovala její nezdolná tchyně) nahrává těm popkulturním trendům, které velebí aktivní důchodce. Hrdinka Streepové je už od pohledu nesnesitelnou ženskou bez vkusu, která zmarnila své šance. V rámci filmové konvence sice Linda postupně sleví ze svého provokativního designu, film Codyové a Jonathana Demmea ovšem rozhodně nevypráví o tom, že by se proměnila. Poznání, ke kterému během návštěvy u bývalé rodiny Linda dochází, je zaslouženě trpké: provinilí rodiče budou své děti vždycky milovat, zatímco jejich potomci je kvůli dávným ústrkům budou více či méně nesnášet. Žádná harmonická generační výměna energií není cílem – ani naší povinností. Linda samozřejmě funguje jako lakmusový papírek, odhalující „skutečnost“ vztahů v rodině – a je osvěživé sledovat, jak Peteovi postupně povolují našponovaná ramena a jak Julie přechází z role hysterické trosky do důstojnější pozice rozumu. Linda funguje na bázi emocí a intuice a rozpohybuje všechno, co nedrží pevně v pantech. V rámci politicky korektního žánru je k nezaplacení postava Peteovy druhé

manželky Maureen, která není tak dokonalá, jak vypadá. Na „zelené“ svatbě se pak ukáže, jak konformní mohou být alternativci. Koncepce Diablo Codyové a Jonathana Demme a není (naštěstí) obrazoborecká natolik, aby divákovi zkazila zábavu a odepřela rozkoše, na které má nezpochybnitelný nárok. Hrdinka se neproslaví ani „nepolepší“, je ovšem za svou snahu po zásluze odměněna vztahem s fešným kytaristou (kterého hraje hudebník Rick Springfield). Všichni se tak nakonec mají o něco raději, než se měli na začátku.

Kdyby vás film (jehož český název je v pitvorném rozporu s jeho vyzněním) nenalákal na jemnou hru s pravidly, dopřejte si ho kvůli Streepové. Ta vytváří další ze svých skvostných „chameleonských“ kreací – a měli byste zkontrolovat, jak dobře zpívá a jak se pro potřeby role naučila hrát na kytaru.