„Cítil jsem, že touží po krvi,“ dodal se smíchem Lagercrantz při setkání s novináři na půdě švédské ambasády. „Vstával jsem ve čtyři hodiny ráno a psal, dokud to šlo, pak jsem se zhroutil, ale naštěstí se o mě moji blízcí postarali,“ líčil charismatický spisovatel a novinář, která svou první knihu napsal už před dvaceti lety a má za sebou řadu literárních úspěchů. Mezi ně patří i biografické knihy o vynálezci Alanu Turingovi (kód enigma) nebo fotbalistovi Zlatanu Ibrahimovićovi.
Lagercrantzova Dívka v pavoučí síti vychází k desátému výročí prvního švédského vydání knihy Muži, kteří nenávidí ženy. Napsat pokračování úspěšného Milénia nebyl ovšem Lagercrantzův nápad, přišlo s ním samo vydavatelství, které vydávalo Larssona. Jeho nástupce výzvu přijal. „Celý život mě fascinují zajímavé až geniální osobnosti, a když jsem se dozvěděl, že mám psát o Lisbeth Salanderové (hlavní hrdinka Milénia, pozn.red.), byl jsem nadšený, protože ji považuji také za velmi zajímavou osobnost,“ vysvětlil Lagercrantz.
Psaní velmi očekávané knihy provázela přísná bezpečnostní opatření, která měla zamezit tomu, aby se žádná její část nedostala na veřejnost před vydáním. „Byl jsem k smrti vyděšený od začátku až do konce, když jsem psal tuhle knihu. Protože jsem věděl, že to bude pád z velké výšky, pokud se mi to nepodaří. Že mě oběsí fanoušci i kritikové, všichni...,“ líčil David Lagercrantz. „Takže tenhle pocit sice nebyl zvlášť příjemný, nicméně měl své výhody. Když má člověk pevný termín, například když novinář musí odevzdat článek za dvě hodiny, tak výsledkem je, že začnete pracovat velmi intenzivně. Pracoval jsem do úmoru. A co se týče bezpečnostních opatření, byli jsme všichni úplně paranoidní. Celou dobu jsme se báli, že někde tam venku objeví skutečná Lisbeth Salanderová. Takže jsem psal na počítači, který nesměl být připojený k internetu, a když jsme komunikovali, používali jsme tajné kódy. Bylo trochu paradoxní, že já v té knize píšu o NSA – americké agentuře, která neustále někoho sleduje, a přitom jsem psal ve stejné realitě, v jaké se nacházejí postavy v mé knize. Možná, že mi při psaní tak trochu pomohlo.“
Spisovatel David Lagercrantz.
Inspirace Snowdenem
„Ohledně té NSA to bylo samo o sobě velká výzva,“ vysvětluje svůj postup Lagercrantz. „Když Stieg Larsson psal své knihy, tak se hodně nechal inspirovat tehdejší současností. A já jsem si uvědomil, že zatímco v jeho časech měli ty nejhorší hackerské útoky na svědomí jednotlivci, lidé mimo zákon, tak dnes je vedou celé státy a špionážní organizace. V tomhle světě je Lisbeth potřebná víc než kdykoliv před tím. Ona je osobnost, super-hacker, který potřebuje výzvy. Tak jsem si řekl, že jí jako výzvu nechám napojit se na NSA a co se stane, až to NSA zjistí? Celé je to samozřejmě trochu inspirované aférou kolem Edwarda Snowdena.“
Bezpečností opatření platila i pro český překlad knihy. „Knihu jsem k překladu nedostala v elektronické verzi, ale vytištěnou s vodoznakem nakladatelství,“ říká překladatelka Azita Haidarová. „Rozhodně jsem se tím nemohla promenovat někde po kavárnách. Dokonce jsem díky tomu začala věnovat více péče ochraně svého počítače, i svého mobilního telefonu,“ dodává.
Jedna z nejčastějších otázek, která nyní David Lagercrantz dostává, je, zda bude psát i pátý díl Milénia. Jeho odpověď zatím není jednoznačná, ale vzhledem k pozitivním reakcím čtenářů a výbornému prodeji současné knihy se zdá, že tento plán je reálný. „Pokušení je velké, ale na druhou stranu nemíním být Stiegem Larssonem celý život,“ říká Lagercrantz.
Psaní jako herectví
Své psaní přirovává Lagercrantz k herectví - rád se prý stává jinou postavou. „Jako spisovatel dosahuji nejlepších výsledků, když se vtěluji do někoho úplně jiného, než jsem sám. Kdysi jsem psal na objednávku nakladatelství milostný román, a moje žena podotkla, jestli náhodou ten hrdina není trochu moc podobný mě samotnému - je depresivní a pořád si na něco stěžuje... A jestli to pro mě není trochu terapie. Proto jsem svému novému agentovi řekl, že potřebuju pracovat s něčím úplně odlišným, než jsem já sám. Takže jsem výzvu, jakou bylo pokračovat s Miléniem, docela uvítal. Chtěl bych tak pracovat i v budoucnu.“
David Lagercrantz: Dívka v pavoučí síti,
Vžívání se do postavy a velké prožívání celého procesu psaní ale může mít podle Lagercrantze také své nevýhody, a to i v osobním životě. „Mám za sebou rozvod, který nakonec proběhl docela v klidu, ale v průběhu zaznělo leccos. Jednou mi třeba moje tehdejší žena řekla, že teď už jsem opravdu překročil veškeré hranice a úplně jsem se zbláznil. Pochopil jsem proč, až když jsem si pustil telefonní záznamník, který jsem nechal omylem zapnutý po skončení rozhovoru. Záznamník nahrával dál to, co jsem právě dělal při psaní - a já jsem uslyšel ty podivné zvuky, které vydávám, když píšu,“ vysvětluje Lagercrantz a předvádí polohlasné rytmické mumlání. „Takže žena měla určitě v něčem pravdu,“ dodává spisovatel.
Na otázku, zda měl možnost číst údajně existující nedokončený Larssonův rukopis pokračování Milénia, odpověděl jeho následovník, že rukopis neviděl, nicméně jeho případného vydání by se rozhodně nebál. „Lisbeth není nikdy dost, zaslouží si pozornost. Takové ikonické postavy jako ona se objevují jednou za století. Ona změnila pojetí ženské hrdinky v detektivní literatuře a myslím, že i v budoucnu se k ní budou autoři vracet. Je to už součást našeho kulturní dědictví,“ uzavřel David Lagercrantz.
