Festival 4+4 dny v pohybu začal v 90. letech jako první kulturní akce v Praze využívat opuštěné, chátrající, či k demolici určené objekty a areály a pašovat umění tam, kde pro něj před tím nebylo místo. Letos je festivalovým centrem opuštěný Desfourský palác z konce 19. století v ulici Na Florenci naproti Masarykovu nádraží.
„Na palác jsme si mysleli už dlouho, ale dosud jsme dávali přednost objektům, které byly snadno dosažitelné, jako například loňský Palác u Stýblů. Desfourský palác patří hlavnímu městu Praha a když jsme je letos oslovili, vyšli nám skvěle vstříc. Zvenku nás budova moc nelákala, i když je na skvělém místě, ale když jsme se dostali dovnitř, byli jsme naprosto uchvácení,“ říká kurátorka a jedna za zakladatelů festivalu Denisa Václavová. „Je to obrovský dům, který má zčásti zachované patro s mramorem, mramorové schodiště, štuky, nástěnné malby... Jsou tu zbytky neoklasicistního zpracování i stopy nedávno minulých dob. Původní majitel byl František Vincenc, který byl velký milovník umění, takže je to na budově vidět. Později v 50. letech tu byla třeba lisovna umělých hmot, v 70. letech potravinoprojekt, kancelář obrany lidu a další... Na zprovoznění celého domu jsme pracovali tři týdny,“ dodává Václavová.
Festival letos oslaví dvacet let existence. „Neměli jsme vůbec v plánu být na scéně takhle dlouho. Původně šlo o jednorázovou akci, kterou jsem vymysleli s Pavlem Štorkem. Tehdy jsem pracovala v Roxy jako dramaturg a Pavel tam hrál v divadle a přišel na nápad, že bychom přivezli zahraniční pohybově divadelní soubory. A když se nám ten první ročník povedl, řekli jsme si, že budeme pokračovat. Myslím, že jsme byli průkopníci v oživování opuštěných prostor a míst,“ říká Denisa Václavová.
V průběhu let se festival dále proměňoval a rozšiřoval. Hlavní změna přišla v roce 2006, kdy přibyla platforma výtvarného umění. „Každý rok děláme výstavu, které se účastní přes 50 umělců, převážně českých, na které představujeme výběr toho nejzajímavějšího z naší výtvarné scény za poslední rok. Obdobná přehlídka tady není. A zůstalo nám i to, co je pro nás typické od začátku, a to je práce site-specific způsobem, což znamená, že se snažíme o daném místě vždy něco říct a i položit nějaké otázky,“ vysvětluje specifikum festivalu Václavová. I letos je součástí programu sympozium Místa městu blíž, které je věnováno otázkám ohledně koncepce města, plánů a možností, co dělat s opuštěnými prosotry jako je Desfourský palác a podobně. Na programu je i řada procházek, které se věnují místu a okolí, kde palác stojí, jako je Masarykovo nádraží nebo Florenc.
Desfourský palác v ulici Na Florenci
Tři patra paláce obsadí výstava současného umění nazvaná Jak nic nechtít?, které se účastní 60 českých a zahraničních umělců. Kurátory výstavy jsou výrazné osobnosti české výtvarné scény - kromě Václavové také Krištof Kintera,Radek Wohlmuth, Mariana Serranová, David Böhm & Jiří Franta a Tomáš Svoboda. „Je to trochu škodolibá otázka, protože se na ní asi nedá odpovědět,“ komentuje Denisa Václavová název letošní výstavy. „Chtění je na jednu stranu potřeba, je to život, asi bychom nemohli fungovat, kdybychom nic nechtěli. Na druhou stranu nám to určitě často překáží, má to i nějaké konotace na materiální existenci a hromadění věcí, kolik toho všeho máme... Díla, která mají v paláci dnes v šest hodin vernisáž, si s tímto tématem pohrávají – buď nic nechtějí, takže jsou odevzdaná, anebo se naopak věnují těm materiálním věcem, takže se to tady převaluje na jednu nebo na druhou stranu.“
Přímo pro prostory paláce připravila premiéru nového sólového představení Für die Macht česká herečka a choreografka Halka Třešňáková, která v roli Miss Universe Halky formou názorné přednášky a prezentace ukáže divákům jasné a krystalicky čisté řešení problémů naší planety.
Na Florenci a jejím okolí proběhnou také architektonické přednášky, zvukové instalace, několik divadelních představení, architektonické symposium Místa městu blíž,diskuse Uklízečka omylem vyčistila umění o problematice uchovávání a vystavování současného umění, kulatý stůl Vize tance, křest sborníku textů o architektuře 2014 - 2015, který připravilo sdružení Kruh a další akce.
Dadaistický kabaret i vyprávění o genocidě
Od svého počátku se festival zaměřuje na prezentování zahraničních inscenací, která reprezentují to nejzajímavější ze současné taneční a divadelní evropské scény.“Letos se zaměříme na inscenace, které mají přesah do hudby a částečně i naopak, tedy hudební projekty s přesahem do performance,” uvádí dramaturg zahraničního programu Pavel Štorek.
Dorothée Munyaneza
Festival zahájí 2. října v Divadle Archa hudebně-taneční projekt Nothing That Is Everything, který vznikl ve spolupráci belgické kapely Zita Swoon Group s legendárním vlámským souborem needcompany, a který věrně rekonstruuje jedno z prvních dadaistických představení kabaretu Voltaire v Curychu roku 1916. Dále se představí slavná francouzská hudebnice, performerka a m.j. interpretka soundtracku k filmu Hotel Rwanda Dorothée Munyaneza. Munyaneza ve svém hudebně-tanečním představení Samedi Détente vypráví o svém útěku před genocidou ve své rodné Rwandě.
Plug and Play: 420People a Please the Trees.
Zakončení festivalu proběhne 10. října opět v Divadle Archa dle organizátorů „těžko definovatelný a neopakovatelný” večer Plug & Play, který proběhne ve světové premiéře a derniéře zároveň. “Speciálně k dvacátému výročí festivalu jsme oslovili přední české a slovenské taneční a divadelní soubory, aby společně s oblíbenými muzikanty a kapelami pro nás připravili krátké performance a choreografie výhradně zaměřené na dialog hudby a pohybu,” říká dramaturg festivalu Pavel Štorek. V rámci večera se představí například taneční skupina 420PEOPLE s kapelou Please the Trees, VerTeDance s kapelou Zrní, Petr Váša, Farma v jeskyni, Miřenka Čechová, Vojta Švejda a Tomáš Procházka, Boca Loca Lab, Dora Hoštová a Honza Čtvrtník, Handa Gote, Debris Company, Lenka Vagnerová a řada dalších osobností, s jejichž většinou festival 4 + 4 dny v pohybu v posledních dvaceti letech spolupracoval.
