V textu se nacházejí i historické exkurzy a rovněž pasáže přímo se nevztahující k tomu, „jak ruští špioni kradou naše tajemství“, což avizuje podtitul publikace. Celkově ji lze označit za menšího regionálního bratříčka knih například Brita Edwarda Lucase (česky: Nová studená válka, Klam, špioni a lži); bratříčka například bez poznámkového aparátu (nicméně se závěrečným jmenným rejstříkem).
Pokud se týká tuzemských aktivit ruských agentů, Kundra leccos zdrojovat nemůže, ani kdyby chtěl, neboť běží o informace řečené mubez toho, že by zdroj mohl veřejně prozradit. Autor píše klidně, až suše, usiluje o věcnost v rámci daného žánru, a právě proto přináší obraz, který by nás neměl nechat v klidu – tedy pokud nejsme doslova či přeneseně agenty Moskvy.
