Lidovky.cz

Chrčivý dech starých struktur. Thriller Rudý kapitán kazí naivita a banální efekty

Slovensko

  7:42
Vycítit potenciál v hektické dějinné epoše a jejích postavách je pro detektivní thriller důležité. Ale ne dostačující, ukazuje snímek Rudý kapitán s Oldřichem Kaiserem v titulní roli.

To je on. Oldřich Kaiser jako Rudý kapitán. foto: A-Company

Snímek sedmatřicetiletého slovenského režiséra Michala Kollára se odehrává v létě 1992, těsně před rozdělením Československa. Na Slovensku je při stavebních pracích rozkopán starý hřbitov a v jedné z rakví je nalezena podivná mrtvola: má hřebík v hlavě a rozdrcené prsty. Posléze se zjistí, že šlo o kostelníka Karola Kloknera, narychlo pohřbeného v roce 1985. A brzy je zřejmé, že do věci musela být zapletena StB. Organizace, jejíž někteří členové přešli do služeb nového zřízení, jiní zůstali (říkají autoři) potajmu velmi aktivní v původních strukturách.

Z filmu Rudý kapitán.

Jan Vlasák ve filmu Rudý kapitán

Do vyšetřování se s buldočí vervou zakousne mladý detektiv z oddělení vražd Richard Krauz (hraje ho polský herec Maciej Stuhr). Čestný rytíř, který se musí potýkat nejen se zločinci, ale právě i s pochybnou (nebo nepochybně estébáckou) minulostí svých kolegů. Ta se ovšem paradoxně někdy hodí: třeba když je potřeba najít vysloužilého člena týmu „Spirituál“, který měl na starosti diskreditaci církevních představitelů. Díky bývalému vůdci Spirituálu Ranincovi se pak Krauz dozvídá, že za Kloknerovu obskurní smrt je zodpovědný jistý Rudý kapitán, vyšetřovatel pověstný svou krutostí (rudá v jeho přezdívce je barva krve, ne rodné strany). A když Krauz, to už ryze na vlastní pěst, najde i tohoto muže, rozprostře se před ním přízračný svět konspirace, kde kostelník Klokner padl za oběť vzájemnému boji estébáků o moc. A ten boj dosud nekončí.

Maciej Stuhr jako detektiv Richard Krauz.

Maciej Stuhr jako detektiv Richard Krauz.

Jeden ze základních problémů filmu Rudý kapitán je, že není úplně snadné pochopit, oč přesně má v dotyčném v případu jít. Snímek vychází ze stejnojmenného románu slovenského kriminalisty a plodného autora píšícího pod pseudonymem Dominik Dán. Román Rudý kapitán těží z dobře vyhmátnutého potenciálu dané doby: časů, kdy tuhý státní dohled střídala anarchie a vznik nových mafií, kdy se všechny složky společnosti včetně policie a církve musely vyrovnávat s nedávnou kolaborací s režimem, kdy vyplouvaly na povrch komunistické zločiny, zatímco jejich nepostižitelní pachatelé se měnili v nenápadné penzisty nebo soukromé podnikatele.

V Dánově knize se snoubí letitá zkušenost policejního profesionála s romanticky zjitřenou fantazií a literární naivitou téhož. Tajemstvím, k němuž se v knize detektiv Krauz dopracuje, je jakýsi vývar z Dana Browna, tajuplná informace o bájném církevním pokladu, předávaná ve vyvoleném Kloknerově rodu z generace na generaci. Ke cti filmařům slouží, že se pokusili tohoto balastu zbavit a soustředit se na realističtější variantu příběhu. Jenomže ani jim se nepodařilo nabídnout dostatečně věrohodnou konstrukci, díky které by předestřené soukolí mocenských ambicí a nevybíravých prostředků dokonale secvaklo.

Stroj času se zamlženými skly

Kladem snímku je docela úspěšná snaha evokovat atmosféru počátku 90. let – jak tvůrci uvádějí, bylo k tomu zapotřebí bezpočtu trikových manipulací. Obrazově je duch doby solidně ztvárněný, ale v příběhu bohužel zůstává příliš přibližný, jen zřídkakdy skutečně pronikavě probleskne.

Slabinou filmového Rudého kapitána je také přílišná dychtivost po banálních efektech, na jejichž realizaci přitom navíc režisérovi zjevně chybí zkušenost i prostředky. Naivitu situací v Dánově předloze posiluje režisér Kollár svou vlastní a dramatická potyčka Krauze s agentem Ranincem (Michal Suchánek) na dálnici potom vypadá jako retroverze Kobry 11 s drasticky seškrtaným rozpočtem. A filmový návod, jak se zbavit dorážejícího psa, by měl být opatřen titulkem „doma to nezkoušejte“. V mnoha případech je efekt do děje dodáván zvnějšku, bez vnitřní logiky; absurdním vrcholem tohoto přístupu je střetnutí Krauze s Rudým kapitánem, kde se v hlavní roli ocitají bzučící komáři...

Oldřich Kaiser v titulní roli filmu Rudý kapitán.
Maciej Stuhr jako detektiv Richard Krauz.

Zřejmě pod dojmem, že žánr ospravedlní cokoliv, zachází Kollár často s postavami spíše jako s rekvizitami. Jenomže opustit malé dítě v bytě s děsivě dodělávajícím padouchem a ani nepřivolat pomoc, to si nemůže dovolit ani hrdinný policista, ani schopný scenárista.

Oldřich Kaiser v titulní (ale rozsahem vlastně nevelké) roli Rudého kapitána je podle očekávání jednou z jistot snímku, tedy pokud má příležitost uplatnit alespoň trochu standardního herectví. Nicméně má předepsáno také množství akčních výstupů, kde už je jeho účinkování o poznání slabší. Kapitánova domácí rvačka se zavilým agentem působí poněkud jako cvičný souboj inspektora Clouseaua s jeho sluhou Catem, blahé paměti.

Pro Ladislav Chudíka byla role ve filmu Rudý kapitán jeho poslední.

Maciej Stuhr je pro roli hlavního hrdiny Krauze zajímavá volba, jeho chlapecký výraz vlastně docela dobře sedí k idealistickému policajtovi, který inspiraci pro svou práci čerpal (jak stojí v knize) od Gena Hackmana ve Francouzské spojce a důvěru padouchů si získává iniciačními souboji. Skutečnou věrohodnost však své postavě nedává; otázka je, kdo by to dokázal.

Rudý kapitán

ČR, SR 2016

Režie: Michal Kollár

Scénář: Miro Šifra, Michal Kollár, Anna Fifíková

Hrají: Maciej Stuhr, Oldřich Kaiser, Michal Suchánek ad.

Premiéra 10. 3.

Přirozenému vyznění vůbec nepomáhá ani předabování slovenských herců do češtiny, které navíc ruší celou jednu rovinu příběhu – končící česko-slovenské soužití (část děje se odehrává na českém území). Dochází tak ke zvláštní situaci, kdy na Slovensku mluví slovensky jen Ladislav Chudík (jeho hlas si zřejmě tvůrci netroufli znesvětit a sám již svou roli předabovat nemohl). Existuje nicméně i verze nedabovaná, otázka je, kolik kin ji bude promítat.

Knižnímu Rudému kapitánovi lze leccos odpustit, protože jej koneckonců napsal policista. Toho filmového ovšem vytvořili profesionálové ve svém oboru – a přesto jeho jeho umělecké a řemeslné kvality nejsou o mnoho větší. Což je trochu škoda.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.