Kde jsem, co hledám? – táží se ve společném projektu studenti fotografie Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně Ústí nad Labem a celkem logicky se otázkou obracejí na svou „ztracenou“ generaci Y. Jenomže v podobném duchu se nese i celý výstavní koncept letošního ročníku Prague Photo – nezná svého cílového diváka.
Z téměř 190 autorů přibližně třetinu tvoří galerijní projekty (ze zastoupených galerií například Artinbox Gallery, Galerie Millennium nebo Chemistry Gallery), třetinu studenti z tuzemských fotografických škol (vystavující instituce jsou zaměřeny spíše na užité než na volné umění) a zbytek jsou jednorázové autorské prezentace. Kromě českých umělců se návštěvník seznámí s tvorbou fotografů původem například z Itálie, Ruska, Mosambiku či z USA, přičemž řada z nich má dlouhodobé vazby na Česko. Výstavní prostory jsou rozděleny do tří pater, z nichž každé kopíruje zmíněné kategorie. Druhé poschodí, které je věnováno výrazným osobnostem soudobé fotografie (Antonio Cossa, Dita Pepe, Luisa Brigantiová), je instalačně pojato nejzajímavěji a také nejvstřícněji vůči vystavovaným umělcům i návštěvníkům, neboť každý sál má vlastní design, svůj mikrosvět.
  |
Velmi silně je na výstavě zastoupena fotografie zaměřená na lidskou tvář a tělo. Je zřejmé, že vystavení autoři často vzdávají poctu Františku Drtikolovi; jiné v sobě nesou snovost Jindřicha Štyrského nebo Milana Kunce. Půvab zpola skrytého, ne úplně odhaleného, dokazují vystavené fotografie Stanislava Tůmy, v jehož tvorbě se prolínala jednoduchost, hra se světlem, čistota formy. Grácii a syrovost prostředí klasického tance obnažuje s autentičností sobě vlastní Alexandre Katsapov.
Petra Vlčková z Institutu tvůrčí fotografie v Opavě se zabývá portrétem obyčejného člověka, který se stává jejím přičiněním monumentem. Michaela Spurná pracuje pro změnu s dětským modelem, stejně tak Gaia Adducchiová (italské Centro Sperimentale di Fotografia), někdejší studentka pražské FAMU. Zatímco česká fotografka se nebojí prvoplánově šokovat, italská umělkyně si chytře nechává část tajemství pro sebe, což v divákovi evokuje mnohem naléhavější pocity.
Největším lákadlem Prague Photo 2016 je ale poslední počin Dity Pepe Intimita, za který získala spolu s Barborou Baronovou ocenění Magnesia Litera 2016 za nakladatelský čin roku a nejnověji také druhou cenu v anketě Nejkrásnější kniha roku 2015 v kategorii Autorská kniha. Obsáhlá publikace působivě detabuizuje soukromý příběh šesti českých žen, aniž by se stala kýčem. Žena se pro fotografku stala tématem profesníma osobním, životním posláním. Přistupuje k ní s až dokumentární výpovědí, přesto nesmírně citlivě poodkrývá její, tvoje i moje, nejintimnější „já“.
Opodál má svůj výstavní prostor Galerie Dolmen, jejíž dvorní celebritou je tentokrát fotografka, která si říká Tereza z Davle a ve své tvorbě se zabývá taktéž ženským modelem, přistupuje k němu ale zcela odlišně. Zatímco Dita Pepe odhaluje duši ženy, fotografka z Davle divákům servíruje ženské tělo: fyzická nahota je pro ni mostem k překročení ostychu. Pro Ditu Pepe je nahota podružná; vysvlečení je ale komplexní. Modelem je autorka sama, jeho předobraz poznává na dřeň, prožívá jej, stává se jím, je opravdovou. Nebojí se dělat umění.
Navzdory všem zajímavým fotografiím, které jsou v Kafkově domě k vidění, se ukazuje, že česká tradice fotografického veletrhu není dlouhá. Prague Photo stojí a padá se svým ambivalentním vztahem k umění. Teprve další ročníky ukážou, zda se organizátorům podaří objevit zajímavou tržní hodnotu také v alternativní tvorbě, která tu letos spíše chybí.
Výstava Prague Photo potrvá v Kafkově domě do 24. 4.
Autorka pracuje ve sbírce moderního a současného umění NG
