Lidovky.cz: Festival pořádáte už téměř čtvrt století. Za tu dobu jste se potýkal s řadou problémů, nejvíc asi v roce 2013, kdy se festival nekonal. Jaká je situace festivalu teď a jaké má vyhlídky?
S celou řadou problémů se potýkám vždy, když se rozhodnu jít do boje takříkajíc na dřeň toho, co mně vůle dovolí a jaké mantinely povolí také fyzické tělo. Zdá se, že se povedlo proměnit zdánlivou porážku, kdy se psalo v mediích o tom, jak ročník 2013 není, ve vítězství. Čtrnáct scén, více než stovka účinkujících, festival Mezi ploty opět v květnu? Tak to víte, že člověk prožívá hezký pocit. A přesně toto je má odpověď na vaši otázku. Bude mít přesně takové vyhlídky, jaké si řeknu, že bude mít. Myslím, že záleží skutečně na fyzickém zdraví, jak dlouho člověk ten nápor vydrží. Zatím mě samotného můj vnitřní zdroj energie až překvapuje. Netipnul bych si, kolik sil ještě mám.
Lidovky.cz: Jaký má festival rozpočet a jakým způsobem je financován?
Rozpočet je myslím dost uměřený – pohybuje se v jednotkách milionů. Už kvůli zachování rozsahu akce se snažím dělat vše pro to, aby stála co nejméně peněz. Čím by byl projekt dražší, tím víc by se vzdalovala jeho realizace, neboť ty peníze nerostou na stromech a musíte je někde zajistit. Tohle je první hora, kterou musíte zdolat. A není zrovna lehké nepodlehnout skepsi, že už se snad nedá z bludného kruhu financování ani dostat. Je to otázka víry, výdrže. Nakonec se ta věc prostě stane, pokud je dobrá.
Lidovky.cz: Jak se v průběhu let proměnil vztah festivalu a léčebny?
Byl vždy velice dobrý. Nyní je nadstandardní, protože psychiatrická nemocnice s námi cíleně spolupracuje zejména v oblasti produkce celé události. Ředitel nemocnice Martin Hollý je výborný manažer a člověk, co dokáže tento velký podnik udržet spolu se mnou v chodu. Tudíž si i po této stránce rozumíme. Patrně oba chápeme a tolerujeme jeden druhého a v tom je ta síla. Držíme si palce a tak by to mělo být podle mě všude, kde se bojuje o dobré vize.
Festival Mezi ploty.
Lidovky.cz: Letošní ročník má jako motto otázku „Jsme normální?“ Co pro vás znamená normálnost a kde jsou její hranice? Dá se to vůbec určit?
Budu stručný: Normálnost – nezní vám to trochu jako nuda?
Lidovky.cz: Řekl byste o sobě, že jste normální?
Spíše bych se sebe sama zeptal: Toužíš být normální? Tak trochu nudný, nezajímavý a průměrný, tedy normální? To je představa k zešílení. Tímhle se – doufám, modlím se a stále tomu věřím – nikdy nestanu.
Lidovky.cz: Na festivalu budou přítomní kromě kapel také odborníci z oblasti psychiatrie a psychologie. Jaké bude jejich konkrétní poslání?
Tak je nám jasné, že během dvoudenního festivalu není možné „vyléčit“ něčí psychické problémy. Spíš nám jde o komunikaci mezi samotnými návštěvníky za účasti odborníků. Je to doprovodný program, který lidem umožní nahlédnout do hlubších souvislostí našeho života, naší duše. A pomůže jim zorientovat se v tom, jaké možnosti pomoci existují.
Lidovky.cz: Potýkal jste se někdy sám s psychickými problémy? A jak jste je řešil?
To by bylo, abych se nepotýkal. Neznám nikoho, kdo by neznal stres, nespavost, pocity smutku, ale i pocity velkého očekávání, a jak říká Cimrman, i velkého zklamání. Ale zažil jsem i vyhoření pravé a nefalšované. Projevuje se to tak, že začnete přehodnocovat celý svůj život. Tak jsem to udělal, a víte, k čemu jsem dospěl? Že to, co mám nadále dělat, čemu se věnovat, je projekt Mezi ploty. Ostatní aktivity, které nemají až tak silný náboj, šly záhy stranou. Okolí občas nechápe, kam pořád mířím. Čím více se projektu věnuji, tím více taky chápu, jak důležitý je tým sehraných hráčů – aby lídr nezůstal sám trčet někde vepředu a nečekal, až se zbytek přiblíží. Musíte začít hrát s těmi, kdo vám rozumí, kdo hned tak nezmění lokál. Tady se totiž nelelkuje a o snech se jenom nemluví. Tady se realizují a to bolí, věřte mi.
  |
Lidovky.cz: Na koho z letošních interpretů byste návštěvníky rád upozornil?
Mám moc rád Sto zvířat. Už kvůli tomu, jak jsme si blízcí a vzájemně si přejeme to dobré. Známe se s Honzou Kalinou tak dobře, že si už ani nemusíme příliš vysvětlovat. Prostě Zvířata na Plotech hrají tak dlouho, jak dlouho se Ploty realizují. Pokud se mám dotknout dalších spřízněných uměleckých duší, tak jsem moc rád, že na festival dorazí po deseti letech Mňága. No a Divokej Bill – to už je taky tradice. Mám samozřejmě velkou radost, že tentokrát přijede i Bolek Polívka. Skvělých muzikantů a divadelníků bude v Bohnicích opravdu hodně. Ale snad bych zmínil ještě z Alternativní zóny Lenku Dusilovou, se kterou se znám už z dávných dob kapely Sluníčko, Jirku Buriana, který dorazí jako Kapitán Demo, nebo brněnskou legendu Květy. Za hiphopově laděnou Street Art Zone mě napadá PSH, Orion nebo Pio Squad a za Rodinnou zónu elitní divadla hrající pro děti jako Buchty a loutky, Minor, Husa na provázku – skutečně nemůžu vyjmenovat všechny.
Lidovky.cz: Na koho se vy sám nejvíc těšíte?
Když se nad tím zamyslím, musím říct, že program je vážně tak nadupaný, jak se slangově říká, že si nejsem hned jistý, koho vybrat. Je to Mňága, je to pan Polívka, je to pan Šmolka za odborníky, jsou to PSH? Nebo je to Jaroslav Uhlíř? Nakonec je to asi hlavně návštěvník, který odejde s pocitem: „Teda jako lidé jsme docela fajn a musím si přiznat, že mám radost, že nejsem normální. Jo, ještě mně o něco v životě kráčí, byl to hezký víkend.“ Tak na takového člověka se myslím těšíme všichni, co akci dáváme dohromady.
