Snímek The Unknown Girl je první detektivkou ve filmografii bratří Dardenneů. Vypráví o obvodní lékařce Jenny (vynikající Adele Haenelová), která jednou večer odmítne odpovědět na vyzvánění zvonku. Až zpětně se dozví, že se do její ordinace pokoušela dostat neznámá dívka, černoška, kterou pak najdou mrtvou na břehu řeky. Jenny dohání pocit viny a snaží se zjistit, co byla mrtvá dívka zač.
LN: Co vás na detektivním aspektu příběhu The Unknown Girl přitahovalo?
Luc: Užívali jsme si právě to, že Jenny je doktorka. V prvotní fázi jsme uvažovali, že by mohlo jít o policistku, ale tohle je lepší. Vyšetřuje díky důvěře, kterou vyvolává v lidech. Mnoho také vyčte z toho, jak se postavy okolo ní chovají, co je bolí a jak se fyzicky cítí.
LN: Máte pocit, že lidé dnes obecně cítí malou zodpovědnost za své činy, případně za své okolí?
Jean-Pierre: Je to celospolečenský problém. Právě proto je naše hrdinka opačná. Taky je třeba říct, proč se cítí vinna, proč se angažuje: protože má povolání, při kterém každý den bojuje o něčí život. A teď má pocit, že jeden nechala svou bezstarostností zmařit. Proto se vydává na tu misi – chce zjistit jméno té dívky, tím pádem jí vrátí identitu a přeneseně také život.
Lékařka pátrá po zmizelé ve filmu Neznámá dívka bratří Dardenneů.
LN: The Unknown Girl se odehrává v Seraingu na okraji města Liege...
Jean-Pierre: Natáčíme tam všechno už od Slibu, který měl premiéru v roce 1996. Je to náš kraj, pocházíme odtamtud.
LN: Nelimituje vás to?
Luc: Naopak. Ani jsme ještě neměli scénář, ale už jsme věděli, že chceme točit na dálnici u řeky Mázy. Auta tam bezstarostně sviští pryč, podobně jako se země točí dál a dál. Nikomu z řidičů nezáleží na tom, co se děje v ordinaci nějaké obvoďačky.
LN: Čím vás zaujala herečka Adele Haenelová? Prosadila se energickými postavami, zatímco u vás je nakonec úplně opačná, řekl bych až soustředěně tichá.
Luc: Dlouho jsme uvažovali nad tím, že by Jenny byla starší. Jenže pak jsme na udílení nějakých filmových cen potkali Adele, okouzlila nás. Proč by Jenny nemohla být naopak mladší? Postupně jsme ji taky přestali úplně líčit. A tak vypadala ještě o něco mladší. Jenže myslím, že nakonec tahle její dětská nevinnost postavě velmi pomohla.
LN: Jak vlastně probíhá vaše natáčení? Skutečně připravujete všechno společně?
Luc: Všechno. Nejdůležitější přitom je, abychom se na začátku shodli, že chceme dělat zrovna tenhle příběh. Tímhle pravidlem se řídíme už čtyřicet let a funguje to. Samozřejmě, že se ve finále ocitáme i před dílčími problémy, kdy je potřeba změnit vyznění, přepsat scénu. Snažíme se doplňovat.
LN: Jste vyhlášení pečlivou prací s herci, v čem spočívá?
Jean-Pierre: Hodně zkoušíme. Jdeme přímo na lokace, kde hodláme točit. Zkoušíme především pohyby, jde o to, aby si herci ta místa osahali. Adele nakonec přicházela každé ráno, měla spoustu připomínek i nápadů.
LN: Vaše hrdinka evidentně věří, že lidé jsou v jádru dobří. Jak jste na tom vy sami?
Jean-Pierre: Přál bych si, aby v Evropě bylo víc solidarity a sociálního cítění. Doufám proto například, že Britové neodejdou z Evropské unie.
LN: Jak se vám žije ve stínu nedávných bruselských teroristických útoků?
Jean-Pierre: Říkají nám, abychom se posunuli dál, abychom na to zapomněli. Řekl bych ale, že na tyhle věci je lepší nezapomínat.
LN: Na jaké filmy se normálně díváte?
Luc: Nesnáším sci-fi. Tuhle averzi mám už od mládí. Jinak se dívám na všechno. Vždycky přitom začnu jako profesionál, všímám si detailů a filmařských postupů. Nakonec se ze mě ale stane normální divák.
Jean-Pierre: Mě baví všechno. Mám rád japonské režiséry z éry padesátých let, rád se podívám i na westerny anebo hudební komedie. Do kina chodím pořád, protože rád objevuju nové autory.
