Původně německý Liberec patřil na přelomu 19. a 20. století k nejdůležitějším industriálním centrům v českých zemích i Rakousku-Uhersku. Časem sílily i jeho ambice, aby se stal metropolí českých Němců. Když se 1891 konala v Praze Jubilejní zemská výstava, které se kvůli národnostním konfliktům většina německých vystavovatelů nezúčastnila, předložili liberečtí radní návrh, aby přehlídka výsledků německé práce proběhla ve městě pod Ještědem.
Německočeská výstava Liberec 1906. Pavilon plzeňského pivovaru.
Obří výstaviště o 440 tisících metrech čtverečních, které navštívilo přes milion lidí, vyrostlo během roku nad přehradou. Představu o jeho reálné podobě můžeme získat i díky hlavnímu exponátu v galerii: téměř třímetrové olejomalbě Aloise Kasimira, která odkrývá jeden z možných pohledů na výstavu, jejíž věhlas překročil hranice tehdejších německých Čech. Dalším zdrojem jsou zvětšeniny dobových fotografií na panelech. Zatímco většina zachycuje jednotlivé pavilony, nepatrná část dochovaných snímků umožňuje také náhledy do expozic.
Výstavbu areálu od srpna 1904 až do jeho bourání v roce 1907 mapuje kolekce černobílých snímků. Najdeme na nich i tři dodnes stojící zděné stavby s právní budovu, dům průmyslníka Liebiega a vzorový dům Obecně prospěšné stavební společnosti. Ostatní budovy byly kašírované – ze dřeva, cementu a sádry. Historické fotografie však svědčí o péči, kterou stavitelé věnovali tomuto neskutečně promyšlenému projektu. Realizaci předcházela náročná úprava terénu, vybudování vodovodu, moderní kanalizace i položení dočasné tramvajové linky.
Sólo pro umělce
Pozornost celé monarchie se na Liberec zaměřila zejména ve dnech, kdy město navštívil císař František Josef I. Kromě prezentace německého průmyslu, řemesel, umění, zemědělství a všech souvisejících odvětví, kterým se v takzvaných bohatých Sudetech dařilo, přinesla výstava návštěvníkům i zábavu, například na vodní skluzavce s výtahem či během námořních her. K nejpozoruhodnějším objektům patřil pavilon umění architekta Josefa Zascheho. Ozdobou ústředního sálu byla socha Země Franze Metznera, který dostal největší prostor. Jeho jediným dílem, vytvořeným přímo pro libereckou výstavu, byl model liberecké kašny, umístěný v nice centrálního pavilonu. Metzner je jako jeden z nejvýraznějších německočeských umělců z velké části zastoupený i v expozici galerie. Kromě zmíněné plastiky, schoulené postavy symbolizující Adama, tu najdeme i mramorovou sochu Abatyše, sádrové odlitky Portrétní studie či Jinocha. Exteriérové dílo zastupuje například trojice reliéfů Osud, Víra a Smrt.
Mezi 80 díly prezentovaných umělců Německočeské výstavy Liberec 1906, které se kurátorce Anně Habánové podařilo dohledat, jsou zastoupeni známí i polozapomenutí autoři jako Emil Orlik, Wenzel Franz Jäger, Richard Teschner, Walther Klemma a další. Vycházeli z tradic 19. století, někteří z nich však spojili svoji tvorbu se secesí či nastupující modernou. Většina obrazů, plaket, maleb, grafik a kreseb je majetkem Národní galerie v Praze, která je kdysi z výstavy zakoupila. „Prezentace ve výtvarném pavilonu byla přehlídkou současného umění českých Němců. Soustředila se jak na jejich dobovou tvorbu, tak na lehce starší díla, nejstarší je datované rokem 1884,“ říká Anna Habánová.
Výstava je dalším zajímavým počinem na česko-německé téma, kterému se kurátorský tým Oblastní galerie Liberec věnuje dlouhodobě, pro tuto výstavu byl vytvořen portál s interaktivní mapou www.1906.cz. Součástí doprovodného programu jsou také komentované prohlídky. 10. září se koná exkurze s kurátorkou výstavy Annou Habánovou v rámci festivalu Dny evropského dědictví.
Německočeská výstava Liberec 1906, Oblastní galerie Liberec, do 18. září
 |
