RECENZE: Tom Hanks opět záchranářem. Kapitán Sully a jeho Zázrak na řece Hudson

Nejdřív to vypadá, že tenhle film skončí dost brzy: vyhrocená situace, kdy letadlu selhávají oba motory a kapitán Sully rychle hledá východisko z nouze (a všichni vědí, že to ve skutečnosti dopadlo dobře), se totiž rozvine hned na jeho začátku. Snímek Sully: Zázrak na řece Hudson ovšem dokáže málem skutečný zázrak – klíčový moment rozehraje ještě několikrát a pokaždé je to napínavé. Pokaždé jej totiž vidíme v nové perspektivě, s novými informacemi a novými otázkami.

V tom je scénář Todda Komarnického, který zpracoval vzpomínkovou knihu samotného Chesleyho Sullenbergera a Jeffreyho Zaslowa, opravdu hodný obdivu. Horší už je to s přemírou patosu a dětinsky naivních postupů, které mají na diváky ve finále zapůsobit. Samotným přistáním na Hudsonu totiž celý příběh skutečně teprve začíná: půjde v něm o to, že kapitán Sullenberger musí dokázat vyšetřovací komisi, že zvolený postup byl skutečně ten nejlepší možný ze všech. Počítačové simulace totiž naznačují, že mohl celkem pohodlně doletět hned na dvě letiště, neutopit přitom stroj a nevystavit pasažéry riziku utonutí v ledové vodě.

B ěžnou vyšetřovací rutinu prezentuje Eastwoodův snímek jako bezprecedentní drama, kde hlavním protivníkem Sullyho je zarputilý šéf komise Charles Porter (Mike O’Malley). Ten se všemi prostředky snaží dokázat, že hrdina oslavovaný médii a milovaný americkým lidem ve skutečnosti fatálně chyboval. Sám Sully trpí těžkými sny a pochybnostmi, zároveň je však bytostně přesvědčen, že v dané situaci reagoval nejlépe, jak mohl.

Hanks zachrání, co se dá

Snímek zjevně nehodlá zatěžovat diváky přehnanou odborností, výsledek je ovšem takový, že klíčový argument dělá z leteckých expertů zabedněné byrokraty (a divákům má dodat dobrý pocit, že by mohli letecké katastrofy z fleku vyšetřovat sami a lépe).

Dojem toho, kde leží pravda, se v průběhu děje přelévá na tu i onu stranu, aby nakonec slavně zvítězilo pravé hrdinství „těch nejlepších Newyorčanů“, díky nimž nikdo ze 155 účastníků letu nezahynul. Ai ti „zlí“ Američané jsou nakonec plni obdivu a uznání, když se hrdina důvtipně a čestně obhájí. Celý snímek je nakonec (samozřejmě) jednou velkou eastwoodovskou ódou na ducha Ameriky, která své hrdiny někdy zle potrápí, ale vždy je umí také ocenit – protože bez nich a jejich přístupu by ztratila svou podstatu.

Tom Hanks už toho ve svých filmových rolích zachránil dost: posádku Apolla 13, vojína Ryana, nákladní loď před somálskými piráty. I proto asi připadl Clintu Eastwoodovi jako správná volba i pro tento případ. Samozřejmě že profesionál jeho kalibru nehraje špatně – zároveň ale jeho obsazení chtě nechtě posiluje podíl klišé v celkovém obsahu snímku. A také je nutno říci, že ve všech zmiňovaných rolích byl vizuálně přece jen o něco přesvědčivější než jako dost zvláštně namaskovaný pilot před důchodem.

Sully v Hanksově provedení je lehce samorostlý muž s maximem profesních zkušeností, který není zvyklý příliš vřele komunikovat s lidmi. Proto i projevy obdivu a vděku po zdařilém manévru snáší spíše s rozpaky, ne-li s nelibostí. Je pro něj životně důležité, aby nikdo z pasažérů nechyběl na seznamu zachráněných, ale nevypadá to, že by se s někým z nich chtěl kamarádit – to je docela zajímavá disonance, která dodává jeho postavě jistou plasticitu.

Sullyho nekonvenční rozhodnutí se zapsalo do historie, film o něm zase tak převratný není: na to příliš dodržuje „manuál“ pro vyvolání amerických vlasteneckých slz. Ale v plných kinosálech nejspíš přistane bezpečně.