Nezapomenutelné prostředí mexické vesnice sužované nájezdy bezohledných banditů; zásadní téma takřka kastovního rozdílu mezi hispánskými zemědělci a profesionálními bojovníky zpoza hranice; klíčový příběh dychtivého adepta pistolnictví, který usilovně a nakonec neúspěšně popírá své venkovanské kořeny – nic z toho v nových Sedmi statečných není. Základní stavební prvky, které si John Sturges v roce 1960 přinesl z filmu Akiry Kurosawy Sedm samurajů a zručně je po svém poskládal, zůstaly v nové adaptaci z velké části nevyužity.
Místo prostého, ale neobyčejně silného příběhu o přijetí a naplnění svého údělu přináší snímek režiséra Antoina Fuquy překombinované a zároveň stereotypní schéma, ve kterém to absurdně poskládaná parta prostě jen povinně natře padouchovi a jeho armádě.
Kvóty naplněny
Úlisného a záludného banditu Calveru vystřídal bezohledný důlní magnát Bartholomew Bogue (Peter Sarsgaard), který chce kvůli těžbě vystrnadit z domovů vlastníky přilehlých pozemků. Mexickou vesnici nahradilo obligátní westernové městečko s poněkud záhadnou rozlohou, velikostí populace a infrastrukturou. Každopádně tu žijí spořádaní anglosasští přistěhovalci, terorizovaní Boguem, jím zkorumpovaným šerifem a najatou bezpečnostní agenturou.
Od etnické pestrosti je tu tentokrát sedmička hrdinů: velí jí černý lovec zločinců Chisolm (Denzel Washington) a dotváří ji vedle tří bílých Američanů ještě Korejec, Mexičan a indián (zejména ten jako by se celou dobu divil, jak se v tomhle příběhu vlastně octnul). Došlo i na genderovou korekci – osmým statečným je mladá vdova z městečka, která zachránce ze své vlastní iniciativy přivolala a zdárně jim potom pomáhá.
Spíše než Sedm statečných připomíná tahle parta svým složením Tarantinových Osm hrozných, ale nic v jejich podvratném duchu nenabízí. Pistolníci (a in diánský „Legolas“) mají minulost, v níž oni sami nebo jejich předkové často stáli proti sobě, teď je ovšem pojí společný cíl – a tím se vyčerpává „hloubka“ příběhu. Jeho etický rozměr je příznačně omezený na alibistické naplnění tabulkových etnických kvót, přičemž humanismus předlohy je nahrazen okázalou brutalitou. Opět bez ospravedlňující tarantinovské nadstavby.
Charaktery hrdinů zůstávají od začátku do konce vesměs nezřetelné a hlavně nezajímavé. I tam, kde Fuqua nechal některé figuře pozoruhodný rys z předlohy (úzkostné stavy Leeho nyní prožívá postava jménem Goodnight), je to jen rozmělněná, bezobsažná variace.
Smrt kapitalismu
Podstatu ústředního konfliktu posunul Fuqua také dosti neblaze na politickou úroveň: nebojuje se proti zpupnému zločinci, ale de facto proti establishmentu – dravý kapitalista (explicitně se k této své charakteristice hlásící) má na své straně i zástupce zákona. A příkoří činí svým obětem už přímo svou podnikatelskou činností. Střelci proto uspořádají spravedlivý nájezd na Bogueův důl, povraždí jeho ochranku a osvobodí ujařmené horníky; ti se za to přidají na jejich stranu, i když někteří mají po těžké práci s dynamitem místo končetin jen pahýly...
Sedm statečnýchUSA 2016 Režie: Antoine Fuqua Hrají: Denzel Washington ad. Premiéra 22. 9. |
Samotná závěrečná bitva pak zarmoutí svou nesmyslností – nikoli v morálním smyslu, ale množstvím skutečných hloupostí, jako když si Bogue nejprve nechá zlikvidovat téměř všechny své muže a teprve potom se vytasí s Gatlingovým kulometem.
Svým způsobem je dobře, že se Antoine Fuqua vydal natolik jinou cestou, že původníchSedm statečných vlastně nepoškodil. Ještě si mohl odpustit původní melodii pod závěrečnými titulky a název. To by pak ale jeho film nejspíš propadl bez povšimnutí.
