Koncert ve Foru Karlín byl součástí turné k letošnímu výbornému albu The Hope Six Demolition Project. Kdo měl tu možnost vidět už některou z mnoha letních zastávek na zahraničních festivalech pod širým nebem, například na trenčínské Pohodě, asi při srovnávání uzná, že Češi to s krytým sálem vyhráli. Tahle hodně specifická show není příliš pro velké otevřené prostory, jakkoli ji provádí na pódiu deset lidí a místy je docela rockově divoká. V sále střední velikosti, jakým Forum Karlín je, zní mnohem kompaktněji a lépe funguje i záměrně strohá, ale působivá výprava. Což samozřejmě neznamená, že open air by byl koncert slabý, jen jaksi „rozlétaný“.
Programově odpovídal koncert předpokladům: devět písní z nové desky ji představilo těm, kteří ji třeba ještě neslyšeli, dokonale. V tomto ohledu byl nejvydatnější hned úvodní blok pěti songů od Chain of Keys po A Line in the Sand. Po ní následující skladba Let England Shake, titulní z předchozí desky, zahájila blok víceméně vzpomínkový, do něhož byly ostatní písně z aktuálního alba zapuštěny.
  |
Aranžmá, do nichž byly skladby z Let England Shake, To Bring You My Love nebo White Chalk upraveny, výborně korespondovala se soundem poslední desky, v němž dominují dechové nástroje, zejména barytonsaxofon Terryho Edwardse (ale místy i altka v ústech samotné zpěvačky), a pochopitleně kytary, které si muzikanti, většinou multiinstrumentalisté, prohazují podle potřeby.
Jen málokdy zazněla hudba PJ Harvey tak, jak ji fanoušci znali z prvních alb. Vlastně jen totálně punková 50ft Queenie, nejstarší song koncertu z druhého alba Rid of Me, a po ní následující vysloveně rocková Down by the Water z desky To Bring You My Love tohle pravidlo narušily. Ovšem vítaně - z reakcí publika bylo znát jednak „připravenost“ a vítání i nových písní aplausem, jednak ale i jistý konzervativismus, tedy právě zjevná radost při zařazení starších songů.
PJ Harvey se svou „partou funebráků“ (neboť tak skutečně průvod mužů v černých oblecích působí, když za doprovodu bubnů přichází na scénu, i když se z předscény v ostrém nasvícení loučí s publikem) je ve velmi dobré formě. Je vyhraná, má skvěle sestavený repertoár, hudebně pracuje v rámci jakési sofistikované surovosti vlastně velmi originálně. K tomu má k ruce v podstatě all stars band, v němž samozřejmě nechybějí její dlouholetí spolupracovníci John Parish a Mick Harvey. Úhrnem tedy koncert, na jaký se hned tak nezapomene.