Hrál jste na zdařilém albu Boba Dylana Time Out Of Mind. Ovlivnilo natáčení s Dylanem vaše muzikantské směřování?
Nemyslím, že by spolupráce s Bobem Dylanem nějak ovlivnila moji hudbu, ale určitě poznamenala moje uvažování o písňových textech. Texty na Time Out Of Mind jsou prostě brilantní. Vnahrávacím studiu s Dylanem jsem strávil devět dní a šlo o úžasnou zkušenost, dokonce navzdory faktu, že producent desky Daniel Lanois mě na natáčení nechtěl. Byl jsem tam na Dylanovo přání.
Když sám píšete píseň, co vám vytane na mysli jako první? Text, hudba, feeling nebo zvuk?
Je to jiné u každé písně, v každé situaci. Ale feeling, obsah a snaha o komunikaci jsou pro mě tím nejdůležitějším. Ať už komunikuji prostřednictvím zpěvu nebo instrumentace. Zvuk pro mě znamená totéž co slova. I beze slov, pomocí tónů a prostřednictvím zvuku, můžete vyjádřit neuvěřitelně mnoho smysluplných věcí.
Jako kytaristu na turné si vás vybral také Tom Waits. Chtěl po vás, abyste přizpůsobil svůj sound jeho písním?
Spolupráce s Tomem byla fantastická po všech stránkách. Chtěl jenom, abych zvuk kytary o něco více zkreslil a přitvrdil. Dal mi nějaké rady ohledně určitých písní, které se naprosto lišily od čehokoliv, co jsem hrál dříve. Ale v zásadě mě najal právě proto, abych zůstal sám sebou, přidal svůj sound k jeho.
Které z hostování považujete za skutečnou srdeční záležitost?
Nejšťastnější jsem byl, když jsem měl tu čest zahrát si spůvodními mistry blues a jazzu. S lidmi jako Muddy Waters, Big Joe Turner, Eddie Cleanhead Vinson, Jay McShann, Herb Ellis, Jimmy Witherspoon, Lowell Fulson, Dr. John nebo Johnny Adams. Šlo o vrcholné okamžiky celého mého života.
Jedním z hostů vašeho nového alba Blues Full Circle je kytarista Jimmie Vaughan. Znáte se dlouho, nastupoval jste místo něj i do kapely The Fabulous Thunderbirds...
Přátelíme se od začátku 70. let. Tehdy jsme hráli společně docela často, proto naše nová spolupráce ve studiu proběhla naprosto přirozeně a snadno. Prostě jsme zapojili kytary, na první pokus zahráli a měli hotovo. Přestože jsou naše styly velmi odlišné, působilo na nás mnoho shodných vlivů. Proto nebyl problém domluvit se na způsobu hry, jaký máme rádi oba.
Jednu skladbu nové desky jste věnoval legendárnímu bluesmanovi z Delty, známému jako Guitar Slim. Proč?
Guitar Slim se stal se mým hrdinou hned od první chvíle, kdy jsem ho uslyšel. Byl nejemotivnějším zpěvákem a kytaristou, jakého znám. Šlo vlastně o tragickou bluesovou figuru. Zemřel jako mladý na komplikace způsobené alkoholismem. Jeho písně jsou plné opuštěnosti a marné touhy po lásce, neuvěřitelně intenzivní a upřímné. Cítil jsem potřebu vzdát mu úctu za to, co pro mě jeho hudba znamenala.
Nahráváte alba bluesová i jazzová. Jak se rozhodujete, kterému žánru se budete věnovat?
Když točím desku, je to proto, že chci zdokumentovat nějaký silný pocit, něco, co právě prožívám. Žánr vytane sám od sebe, podle onoho pocitu.
Už víte, co zahrajete v Šumperku? Budete klást důraz na poslední album?
Určitě zahraji něco z Blues Full Circle, ale jinak repertoár dopředu neplánuji. Zahraji to, co budu vzhledem k náladě koncertu považovat za správné.
