- Nedá mi to se ještě pár slovy nevrátit k Radimu Hladíkovi, který zemřel v neděli. Souvisí to totiž i s tématem probíraným před týdnem (a podobným, které bude řešeno za pár měsíců v souvislosti s dalšími hudebními cenami). Radim Hladík, potažmo jeho Blue Effect, pokud mi něco neuniklo, za celou víc než půlstoletou kariéru získal pouze dvě ocenění: v roce 1968 obsadil tehdy čerstvě založený Blue Effect tři první místa v různých kategoriích na 2. Československém beatovém festivalu, a pak až o destítky let později vstoupil Hladík do Síně slávy, kterou spravuje Rádio Beat. Jinak nic. Žádný Zlatý slavík (protože nezpíval), žádný Anděl (protože netočil alba s novým materiálem), o nějakých hloupostech jako jsou ceny Tý Tý apod. nemluvě. A přesto - po jeho skonu se černým suknem potáhla celá česká rocková scéna. Každý, koho člověk potká, říká v různých obdobách něco ve smyslu „Ještě jsem to nezpracoval, ještě mi to úplně nedošlo“. Před lety, když jsem měl tu čest s ním dělat rozhovor v souvislosti s uvedením do oné Síně slávy, jsem se ho ptal, jaký má pro něj obecně oficiální oceňování význam. „Mám radši, když mi místo diplomů visí na zdi kytary,“ odpověděl se svým typickým milým úsměvem. Tolik o tom, jakou reálnou cenu mají Ceny pro opravdové české rockery.
- Po čase k Bobu Dylanovi, čerstvému „nobelistovi“ (jak se trochu trapným, protože v češtině v původním smyslu nevyznívajícím anglismem říká). V sobotu budou ve Stockholmu ceny předávány a laureát té za literaturu se ceremoniálu nezúčastní - prý je zaneprázdněn. Možná jsem přílišný přítel fangliček, ale neumím si představit víc okamžiků v životě literáta, kdy je dovoleno odhodit veškeré jiné závazky (a každý to pochopí), než den, kdy mu má být předána tato cena. Která na rozdíl od těch výše jmenovaných zdejších popmuzikálních nějakou „cenu“ má, a to nejen ve finančním smyslu. Kdyby Dylan celou tou věcí opovrhoval nebo ji odmítal vzít na vědomí, asi by nepřipravoval děkovnou řeč, kterou za něj přečte člen Švédské akademie. A asi by jako svoji „zástupkyni“ u zpěváckého mikrofonu neposílal Patti Smithovou. Nezlobte se na mě, ale jestli mi to něco připomíná, je to pohádka o Chytré horákyni. Napůl jo, napůl ne. Zdá se mi, že to Velkého Boba není hodno. Ale třeba je to jen takový jeho fór...
- Koncertů na příští rok teď pořadatelé ohlašují tolik, že si to člověk ani nestíhá zapisovat do diáře. Kupříkladu dnes byla o výrazně zajímavá dvě jména obohacena nabídka pro fanoušky jazzu, ale i hudby související, neboť oba interpreti si v překračování hranic libují. Jako další hvězdu brněnského JazzFestu ohlásili jeho organizátoři na 23. dubna do Sono Centra koncert slavného bubeníka Stevea Gadda. Do kapely si přizval basistu Jimmyho Johnsona, kytaristu Michaela Landaua, klavíristu Kevina Hayse a trumpetistu Walta Fowlera. V Praze pak vystoupí 4. června ve Foru Karlín veleslavný kytarista Pat Metheny, jehož doprovodí bubeník Antonio Sanchez, basistka Linda Oh a britský pianista Gwilym Simcock.
- Mimořádný projekt se rodí v hudebním vydavatelství Indies Scope pod názvem Zvíře jménem Podzim. Podílí se na něm v podstatě all stars tým současné české alternativní scény. Hlavní postavou je Jakub König (ex-Obří broskev, Kittchen), dále se na nahrávkách podílejí například Kittchenův spoluhráč Tomáš Neuwerth, klávesistka Marie Kieslowski, zpěvačka Marie Puttnerová z Jablkoně nebo cellistka Terezie Kovalová. Ti všichni se také sešli při natáčení prvního videoklipu, který předchází albu, jež bude dokončeno příští rok. Lahůdkou pro šťouraly budiž, že na záběrech ze studia lze po dlouhé době veřejně vidět Jakuba Königa bez Kittchenovy masky.
- A jedna milá kuriozitka na závěr. Bluesový kytarista říkající si Reverend Peyton koncertoval se svým Big Damn Bandem vloni v Praze, tehdy ovšem hrál na relativně normální nástroje. Je to ale hlava otevřená a navíc chlápek s velkým smyslem pro humor. A tak před dvěma dny zveřejnil video, na kterém hraje na kytaru, vyrobenou z - funkční, jak uvidíte - flinty. Napadá mě k tomu variace starého hippiesáckého hesla: Make blues, not war! (Za upozornění na tohle video děkuji Jindřichu Opltovi.)
