Galerie města Plzně usiluje v posledních letech o kvalitní výstavní program věnovaný současnému tuzemskému výtvarnému umění. Na přelomu loňského a letošního roku vsadila na spolupráci s kurátorem Ottou M. Urbanem. Vedoucí katedry teorie a dějin umění pražské AVU a dvorní kurátor pražské galerie Trafačka se tématu symbolismu a dekadence věnuje dlouhodobě. Kromě výstav zaměřených na umění přelomu 19. a 20. století zkoumá tento jev i v dílech současných umělců. V roce 2010 byl autorem výstavy Dekadence Now! v Rudolfinu.
Leitmotivem výstavy v Plzni je tvorba amerického básníka, spisovatele a esejisty H. P. Lovecrafta (1890–1937). Za svého života ne příliš úspěšný autor fantasy povídek a hororů se po smrti stal jednou z klíčových osobností tohoto žánru. K pochopení výstavy postačí i základní znalost, o co v hororu jde. Nechat se dobrovolně děsit scénami ze záhrobí, kostlivci, fantastickými zrůdami, násilím i nadpřirozeným tajemnem. Vněkterých dílech je atmosféra strachu naznačena velmi jemně, jako například v perokresbách Františka Štorma Zimní kresby. Samotné zobrazení přírody ve stavu „smrti“ vyznívá v kontextu výstavy tajemně. Do konceptu výstavy zapadá, že František Štorm je kromě grafika, typografa a pedagoga také zpěvákem a kytaristou metalové kapely Master’s Hammer.
Zombie jako pouťová atrakce
Na druhé straně škály může být instalace Jakuba Gajdošíka, nazvaná Noc nad Innsmouthem. Autor umístil do podzemí plzeňské galerie naturalistický model zombie v životní velikost, která vstává z hrobu. Stejně jako horor je často řazen mezi pokleslé žánry, i toto dílo připomíná spíš pouťovou atrakci nebo ne zrovna vkusné dioráma ze sklepení leckterého hradu či zámku.
Výstava Kaplického hledí do budoucnosti, v níž se inspiroval |
Neobvyklost výstavního prostoru Galerie města Plzně – kromě dvou tradičních „white cube“ sálů je zde také mázhaus a podzemní kobky – je v případě současné výstavy výhodou. Deset vystavujících umělců opanovalo celý prostor do posledního kouta, instalace je promyšlená a dotažená více než při předchozích výstavách. Vizuální zážitek doplňuje všudypřítomné kvílení, které zní z reproduktorů v galerii. V prvním galerijním sále „vítají“ diváky rozměrné obrazy Josefa Bolfa, pravděpodobně nejznámějšího z vystavovaných umělců. Temné tekoucí barvy zachycující osamělé postavy v krajině dávají tušit, co přijde. Následují drobné i větší grafiky – suché jehly, linoryty, kresby dalších autorů, které komiksovým způsobem vyprávějí neuvěřitelné „historky z podsvětí“. Vystaveny jsou někdy i samotné matrice k tisku. Nelze si u nich nevzpomenout na Josefa Váchala a jeho pohádkové, až mystické obludy. Grafik soustředěně vyrývající do desky obraz, jejž zahlédl ve svém podvědomí, vlastní strachy, touhy, přízraky. Cesta, jak se s traumatem vyrovnat, vysmát se mu i vylekat diváka. V mázhausu spojujícím výstavní sály s podzemím instaloval Marek Škubal oltář naturalistickému mnohohlavému červovi Animal Bodhisattva. Zde postupně ustupuje strach z bizarních živočichů (pavouků, hadů, červů) populární fascinaci jejich estetizovanými formami, což pokračuje postupně i v sklepních kobkách s valenými cihlovými klenbami.
Instalace černých falických objektů, fotografie ženy s páskou přes oči, černý obraz připomínající rozestlané lože – potvrzení logické souvislosti mezi smrtelností a sexualitou, které může diváka vyděsit, znechutit nebo pobavit, stejně jako horor samotný.
Strach zvenku i zevnitř
V kurátorském textu Otto M. Urban klade téma hororu do souvislosti s naší současností, „která je také protkána strachem a úzkostí“. Kouzlo uměleckého žánru hororu spočívá v jeho nereálnosti, tedy ne že „se bojím“, ale že „se bojím rád“.
Kromě popularity hororových filmů či fantasy literatury různých forem patří mezi projevy této záliby i její komercionalizace, dotažená do extrémů, jako jsou například dětské panenky – zombie, které nikoho neděsí. Slovo „mrtvola“ a „kostlivec“ nenažene dnes strach ani šestileté holčičce. Více děsivé může být možná to, že to pravé peklo, utrpení, které se může odehrávat ve skutečnosti nedaleko, námi po takovém tréninku už ani nepohne. Jsme naučeni dívat se na ně přes schéma hororového uměleckého žánru, tedy jako na něco, co se nás osobně netýká a v podstatě nás má bavit.
  |
Výstava obstojí i bez této konstruované souvislosti. Bude přehlídkou mnoha větších či menších okének do bizarních zákoutí duše, z nichž alespoň v některých zahlédne divák i tu svou. Po skončení výstavy v Plzni se výstavní projekt představí v pražské galerii Trafačka.
Život je bolestný a přináší zklamání
Datum výstavy:
Galerie města Plzně, do 15. 1.
Galerie Trafačka, Praha, 26. 1. – 5. 3.
