RECENZE: Lion nabízí poutavý příběh o cestě domů a hledání ztracené rodiny

Vyprávění na téma „jak jsem se ztratil“ není v indických poměrech žádná legrace. Pětiletý chlapec jménem Saru omylem usne v odstaveném vlaku, který jej odveze tisíce kilometrů od jeho domova, do Kalkaty, kde se ani nemluví jeho jazykem. Po krušném přežívání na ulici a jen o málo přívětivějším pobytu v přeplněném sirotčinci se Saru dostane do programu adopce a odletí za novými rodiči až do Tasmánie. Posléze rodinu doplní další indický nalezenec – Mantoš, který ovšem trpí psychickými problémy a pro adoptivní rodiče je jeho výchova velkou zkouškou.

Když Saru dospěje, je z něj sebevědomý mladý Australan, který povědomí o svém původu vnímá jen jako vzdálenou, neosobní informaci. Proustovské oživení paměti skrze chuť indického pamlsku v něm však vyvolá explozi vzpomínek – a také výčitek. Trápí se představou matky, která jej marně hledala, i milovaného staršího bratra, který za něj byl zodpovědný. Od té chvíle se stravuje touhou nalézt svou původní rodinu – což je v době internetu a aplikace Google Earth složitý, ale nikoli zcela neproveditelný úkol. Saru si pamatuje jen zkomolený název své rodné vesnice a útržkovité obrazy toho, jak to doma vypadalo. Přesto své úsilí nevzdá.

Filmové premiéry: strhující hledání cesty domů i Omar Sy jako originální otec

Opora v memoárech skutečného Sarua Brierleyho s sebou nese na jedné straně vítanou věrohodnost, na druhé straně poněkud limituje dramatickou stavbu. Režisér Garth Davis se také opravdu dost snažil „obout herce do bot“ jejich vzorů – výsledkem čehož je třeba i kuriózní vizáž Nicole Kidmanové v roli Saruovy adoptivní matky Sue Brierleyové. Její niterné vyznání na téma adopce, které přednese rozpolcenému Saruovi, ovšem patří k vrcholům snímku.

Ve výmluvné a působivé zkratce podává Lion výpověď o současném světě, kde se propastné rozdíly v životní úrovni potkávají s globálními technologiemi a kde v různých podobách vyvstává otázka lidských kořenů. Prvotní drama venkovského chlapce ztraceného v odlidštěné civilizaci, skvěle vyjádřené chladnými obrazy vlaků a nádražních prostor, se proměňuje v příběh moderního muže, který zoufale hledá vlastní identitu ve světovém informačním moři.

Dodejme, že název snímku se vysvětlí až v samotném závěru. Přičemž i pak zůstane záhadou, proč český distributor zůstal u anglického titulu a nezvolil jednoduchý překlad „Lev“.