Nejen „hlas krve“, jak svou intenzivní přitažlivost pociťoval a popisoval Bohuslav Reynek už ve čtyřiadvaceti letech („miluji jazyk francouzský nad každý jiný, jako řeč svých předků, jsa dle tradice potomkem francouzského válečníka v Čechách v 18. století...“), vedl petrkovského básníka, výtvarníka a překladatele kamsi na jih Evropy. Svůj původ totiž, i když se mu ho nepodařilo přesně doložit, odvozoval až kdesi z dávných španělských kořenů. Odtud patrně pramení i jeho láska a obdiv k nesmrtelnému Cervantesovu hrdinovi. Jeho postavou se zabýval mnoho let v jednotlivých listech, než se rozhodl vytvořit celý cyklus na kichotovské téma. Jistě i proto živě reagoval na francouzský text k 350. výročí vydání Dona Quijota:
„Našel jsem v Pages libres z prosince 1959 zajímavý článek Jeana Damiena o donu Quijotovi. Já mám totiž potulného rytíře už desítky let rád a brzy tomu bude deset let, co pracuji na souboru grafik věnovaných jeho památce,“ napsal Bohuslav Reynek v lednu 1960 v dopise francouzskému příteli Maurici Calliardovi. Dílem náhod i jistého předurčení a osudových setkání (například s básnířkou Suzanne Renaudovou, jež se posléze stala jeho ženou a sdílela s nonkonformním umělcem nelehký úděl v komunistickém Československu) zaujalo Reynkovo dílo v době, kdy ve své vlasti nemohl vystavovat, grenobelského knihkupce a galeristu Damiena...
Proč vadil komunistům? Mystik Bohuslav Reynek |
Poprvé bylo album grafik Bohuslava Reynka s francouzským titulem zveřejněno na výstavě v Grenoblu v roce 1960; český cyklus Don Quijote potom spatřili Reynkovi příznivci na výstavě v Brně až o pět let později. Zájem o dílo i umělcovu osobnost v druhé polovině 20. století kolísal v přímé úměře s politickým tlakem na jeho tvůrčí svobodu. Svérázný umělec v pravém slova smyslu živořil. Postupně se však Reynkův význam dočkal adekvátního ocenění.
Nyní vyšla pozoruhodná francouzsko-česká publikace, v níž dávní umělcovi přátelé Annick Auzimourová a Jiří Šerých uvádějí vznik kichotovského cyklu do časových i osobních souvislostí, komentují genezi jednotlivých listů i tvůrcovy životní peripetie. Patnáct grafických listů Grenobelského alba, jež vznikaly v letech 1954 až 1960, můžeme porovnat s šestadvaceti reprodukcemi suchých jehel i jim odpovídajících zinkových, poniklovaných či měděných tiskových desek, jež představují Brněnské album, a sledovat proměnu původních děl v obsahu i barevnosti.
Kromě kichotovského cyklu grafických listů, doplněných i citáty z Cervantesovy knihy, jež byla Reynkovi inspirací, přináší publikace i další Reynkovy grafiky, například jeho autoportrét z roku 1955. A také cenné osobně laděné texty obou autorů, jež odhalují mnohé podrobnosti z povětšinou trudného života, a přese všechno tvrdošíjně osobité tvorby nevšedního umělce. Jiří Šerých pečlivě, krok za krokem přibližuje vznik jednotlivých listů a v kapitole příznačně nazvané Je to už dávno popisuje postupné pronikání do tajů tvorby a osobnosti Bohuslava Reynka při četných petrkovských setkáních od počátku padesátých let.
  |
Kniha Reynkův Don Quijote (Romarin – Les Amis de Suzanne Renaud et Bohuslav Reynek, 2016) v mnoha ohledech potvrzuje to, co o Reynkovi soudí její spoluautorka Annick Auzimourová: „Vysočinský básník a pastýř ovcí – tento ,blázen ve své vsi‘ – a rytíř smutné postavy tvoří svými osudy jedinou osobnost. Jeden i druhý odmítají být z těch, kdo tak opatrně zvažují své možnosti, že nedokážou vykonat nic velkého.“
Autoři Annick Auzimourová a Jiří Šerých se setkají v Paříži, kde 24. března představí čerstvě vydanou publikaci v Českém centru.
