Popud ke spojení tria Jitky Šuranské, kapely RukyNaDudy, věnující se archaické hudbě Beskyd, folklorního Ženského sboru z Kudlovic a volného Sdružení nezávislých jazzmanů přišel od pořadatelů festivalu Folkové prázdniny. Základ repertoáru Beránků a vlků vznikl díky objednávce koncertu programově pojmenovaného Z kořenů k world music, jehož premiéra proběhla v roce 2014. Nezvyklé uchopení moravských lidových písní nyní dozrálo do podoby alba.
Hudba, kterou dělám s bratrem, je lepší než moje kabelky, říká designér |
Kdo je vlastně v tomhle spolku beránkem a kdo vlkem? Těžko se to poznává. Vždyť beránci umějí být v boji o ovce pěkně agresivní, zatímco vlci jsou mimo jiné jemní, pozorní partneři v rámci hierarchie smečky. Však také „putování pohraničím, liminálním prostorem, v němž jedno prostupuje druhé“, jak uvádí autor aranžmá, multiinstrumentalista a koordinátor projektu Marian Friedl, bylo hlavním záměrem muzikantů. Na rozhraních, ať už coby příklad myslíme hranice lidských zemí, nebo třeba Wallaceovy linie mezi biogeografickými celky, se dějí nejzajímavější věci a žijí spolu v jednom ekosystému ta nejrůznorodější stvoření. Platí to i pro prolínání „kultur“ folklorismu, jazzu a...
Jazzová poučenost folkloristů či naopak přetavování lidového repertoáru jazzmany samozřejmě není ničím novým. Stejně jako se odnepaměti potkávala lidová hudba s klasickou, překrývaly se tradice národů východních a západních, severních a jižních. Projekt Beránci a vlci ovšem pojímá lidovou moravskou muziku a její autorské ohlasy zase trochu jinak. Už díky nevšedně bohatému hráčskému obsazení, z něj vyplývajícím aranžérským možnostem a různorodým zkušenostem zúčastněných umělců.
„Jazzové“ momenty tu rostou z lidových motivů rovnocenně a stejně soudržně se přelévají zase zpět do moravské zpěvnosti. Příkladně třeba v úpravě písně Hradiště. Jako kdyby muzikanti nepřemýšleli, jak skloubit dva přístupy, dvě odlišná východiska, ale prostě jen intuitivně hráli vše, co mají zažité a co upřímně obdivují.
Jasně v tom můžeme slyšet přístup principála Mariana Friedla. Žák Jaromíra Honzáka na sebe upozornil třeba jako člen norsko-českého jazzového kvartetu NOCZ a zároveň coby zasvěcený folklorista, zakladatel kapely RukyNaDudy i člen „world music“ tria Jitky Šuranské. Podobně pestrý background má třeba slovenský houslista Stano Palúch (mj. trio PaCoRa, Druhá tráva, Peter Lipa), který přispěl brilantním sólem do koláže Svatební. Stejně lehce se v muzice pohybují i slovenský jazzový kytarista Michal Matejka nebo bubeník Václav Pálka (též Libor Šmoldas Organ Trio či East Jazz Company Trio).
Moravští chameleoni
Multižánrovost jde u Beránků a vlků ještě dál, třeba v rockovém finále Jedě furman. Ve vypjatém vpádu elektrické kytary ovšem není slyšet populismus „čechomorského“ (nic proti) stylu, použité prostředky pouze logicky rozvíjejí děj písně. Stejně překvapivě netahá za uši ani latina ve Starodávný III. Co vše lze naskládat vedle sebe, aniž by to působilo křečovitě, předvádí Friedlova autorská skladba Beskydský chameleon.
Přes všechno střídání barev se podařilo album „nepřeplácat“. Přispívá k tomu i decentní práce s obsazením. Aranžmá gradující a „hutná“, s nasazením kudlovického sboru, dechů, smyčců a důrazné rytmiky (Išli, išli; Aj starala se; Kyčera; Hradiště), odlehčují pasáže průzračné. Třeba jen komunikace Friedlovy pastýřské píšťaly s šamanským bubnem moravskoslezského jazzového hráče Michała Wierzgońe v melodii z Javorníků.
Beránci a vlci? Žádní predátoři, žádná kořist. Žádná večerní vokalizace vlčí smečky („kdo chce s vlky býti...“), žádné bečení. A žádný mišmaš. Album Beránci a vlci je dalším důkazem, že s odkazem moravské lidové hudby lze pracovat nedogmaticky, současně, s nadžánrovým nadhledem a výsledek může znít sourodě, chytlavě, a přitom především svrchovaně vkusně.
Beránci a vlci Jitka Šuranská Trio, Sdružení nezávislých jazzmanů, Ženský sbor z Kudlovic, RukyNaDudy Indies Scope 2017 |
