Lidovky.cz

Peníze musím shánět já, ne kurátoři, říká ředitel Národní galerie Jiří Fajt

Kultura

  6:00
PRAHA - Velké výstavní projekty se neobejdou bez soukromých donátorů, ale pro obě strany to musí být obohacující, jinak to nefunguje, říká Jiří Fajt. Před blížící se výstavou slavného německého umělce Gerharda Richtera v Národní galerii (NG) líčí, že jej poznal jako introvertní, křehkou osobnost. Vysvětluje také, proč chce zásadně přestavět Veletržní palác a zda jej trápí, že ho prezident Zeman nejmenoval profesorem.

Jiří Fajt foto: MAFRA - František Vlček

LN Máte za sebou otevření sezony s Aj Wej-wejovým člunem a za pár dní začne výstava Gerharda Richtera. Jak se vám podařilo tyto slavné umělce získat?

Na počátku jsou vždy osobní setkávání, která se postupem času vyvinou z formálního vztahu do vzájemné důvěry, porozumění a sympatií. Anebo také ne... V těchto dvou případech tomu tak ovšem bylo a jedině za splnění této podmínky lze dosáhnout výjimečného výsledku. Projekt Aj Wej-weje otevírá aktuální uprchlické téma, které v naší části Evropy silně rezonuje, většina společnosti se ovšem k němu staví rezervovaně, pokrytecky až xenofobně. A právě proto jsme považovali za nutné tento mnohavrstevný problém otevřít, aniž bychom však předkládali jednoduchá řešení. Ta ani neexistují. Cesta lidí za svobodou a mírem je srozumitelná a provází lidstvo odjakživa. My jenom chceme říct, že neexistuje ono MY a ONI. Jsme všichni lidé, jenom někteří z nás nemají to štěstí žít v klidu a blahobytu západního světa. A pokud potřebují pomoc, je naší povinností – v tradici západní křesťanské civilizace – ji poskytnout. A jiné bylo setkání s Gerhardem Richterem, i když stejně jedinečné a obohacující.

LN Řekla bych, že ti dva musejí být jako den a noc, nebo se pletu?

Vůbec ne. Spolupráce se dvěma osobnostmi tak odlišných temperamentů je nesmírně vzrušující. Aj Wej-weje vyznačuje otevřenost a upřímná komunikativnost, povahou je extrovert, mediálně nadmíru zdatný a obklopený početným týmem spolupracovníků. Tomu odpovídá i umělecký jazyk stavějící na monumentálních apelativních gestech, na práci s emocemi, jimiž se snaží upoutat pozornost a tlumočit svá poselství.

Frank Underwood a jeho Dům z karet. Vyšla knižní předloha oblíbeného seriálu

Gerhard Richter je introvertní, křehká osobnost hlubokého váhajícího intelektu. Pro jeho umělecké vyjadřování je příznačný systém exaktně promýšlených kroků. Nic neponechává náhodě, ačkoliv se to může zdát. Z hlediska umělecké praxe spíše solitér bez rozsáhlého provozního zázemí. Dvě výjimečné osobnosti současného světového umění, a přitom tak zcela rozdílné.

LN Gerharda Richtera jste poznal blíž, jezdil jste za ním do Německa, do Kolína. Jaký je to člověk?

Absolutní puntičkář, jenž se výstavním konceptem zabývá dlouze a do posledního detailu. Pražská výstava mu hodně ležela na srdci a jsem rád, že do její podoby podstatně promlouval. V jeho věku to je úctyhodný výkon.

LN Jak jste výstavu koncipovali, je to retrospektiva?

Dlouze jsme o tom přemýšleli a nakonec jsme se rozhodli pro retrospektivu. I proto, že Richterova tvorba není v Česku tolik známá. Kromě jediné práce, kterou je Onkel Rudi v památníku v Lidicích. Neznamená to, že se otrocky držíme časové linie, v koncepci máme i řadu tematických exkurzů, které, jak věřím, budou návštěvníky hodně bavit. Rozhodně to je fascinující zážitek, dívat se na Richterovu tvorbu jako na celek, od raných 60. let, kdy po útěku z východního Německa namaloval své první obrazy ve svobodných podmínkách, až do posledních prací z roku 2016. Disponuje obrovskou paletou výrazových prostředků a v jeho tvorbě nalezneme vedle sebe realisticky provedené malby, často vytvořené na základě fotografií, které systematicky shromažďoval, přes krajiny, zátiší, květiny a portréty k sugestivním monochromním obrazům a expresivním a geometrickým abstrakcím. Richter tak svou tvorbou osobitě komentuje vývoj světového malířství 20. století. Nabízí pohled na osobně motivované kompendium moderního a současného umění a zároveň empaticky reflektuje společenskou a politickou situaci. Jako projekční plochu využívá často vlastní rodinu, jejíž jedna část skončila v koncentračních táborech a druhá aktivně sloužila nacistickému režimu. Z toho také pramení jeho intenzivní potřeba vyrovnat se s problematickou minulostí, ta je u něj opravdu silná.

LN Kde jste sehnali na tak nákladné výstavní akce peníze?

Výstavní projekty NG, zvláště ty, které mohou zaujmout na mezinárodní scéně, rozhodně nejsou zadarmo – rozpočty se pohybují v řádech desítek milionů korun. Oba zmiňované projekty mezi ně rozhodně patří. Peníze pocházejí především z mimorozpočtových zdrojů – od soukromých sponzorů a partnerů NG. Čím kvalitnější výstava, tím více přitáhne návštěvníků a tím větší jsou pak i příjmy. Za dva a půl roku mého působení v NG jsme více než zdvojnásobili počet návštěvníků, loni jsme překročili hranici 700 000. S tím souvisejí i stoupající příjmy z dalších aktivit, např. z prodeje knih a vlastních výrobků či z komerčních pronájmů.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.