Po koupi nového gramofonu si mohu teď dopřávat jak nově vycházející tituly, tak klasické kousky domácí i světové hudby na sice možná nepraktických, ale krásných a většinou výborně hrajících „plackách“.
Pro člověka, jenž hudebně dospíval v půlce 80. let a zajímala ho česká rocková muzika, bylo dost těžké poshánět všechna její klasická alba z 60. a 70. let. Ono jich bylo samozřejmě pár, ale kdo jeměl, většinou se jich odmítal zříci. Nicméně časem se jakž takž zadařilo, moje diskotéka se plnila starými Mišíky, Prokopy, Marsyas či nejrůznějšími sedmdesátkovými jazz rocky a art rocky.
Jen jediná deska z té doby promě dlouho byla nikdy neviděnou legendou: debut Blue Effectu s názvem Meditace, tedy album první sestavy kapely Radima Hladíka, kdy za mikrofonem stál Vladimír Mišík. Postupem času jsem si ji od někoho nahrál na kazetu, původní vinylovou podobu jsem prvně viděl až koncem 80. let u kamaráda. Ale pořád jsem ji neměl. V polovině 90. let vyšla Meditace na cédéčku, ale to prostě nebylo ono.
Až teď. Supraphon ve svém chvályhodném reedičním programu, v němž pamatuje i namajitele gramofonů, sáhl právě k Meditaci. A ve velkém stylu. Nejenže je album remasterováno z původních pásů a hraje jako víno, ale má též skvěle „upgradovaný“ rozkládací obal, na který dohlédl jeho původní autor, fotograf Alan Pajer. Celý ten artefakt, včetně desky vylisované v solidním 180gramovém vinylu, působí opravdu světově. Jak si to ona světová kapela, jíž Blue Effect byl, zaslouží.
