Milan Kundera nedovoluje vydávání svých francouzsky psaných knih v Česku s odůvodněním, že adekvátně by je do češtiny mohl převést pouze on sám, ale nemá na to čas. Nyní přece jen do své mateřštiny přeložil dva ze svých esejů, a českým čtenářům se tak nabízí příležitost posoudit jeho překladatelské schopnosti.
V recenzi Ondřeje Horáka se objevuje mj. tento citát: „Magická opona upletená z legend byla zavěšena před světem. Cervantes poslal Dona Quijota na cestu a roztrhl oponu. Svět se otevřel před bludným rytířem ve vší komické nahotě své prózy.“ To je čeština vskutku podivná a neobratná. Jsem přesvědčen, že každý průměrně vzdělaný a ve své mateřštině kompetentní Čech by dotyčné věty formuloval spíše nějak takto: „Před světem visela magická, z legend upředená opona. Cervantes oponu roztrhl a poslal Dona Quijota na cestu. Svět se před bludným rytířem otevřel ve vší komické nahotě své prózy.“
Tato drobná ukázka z Kunderova překladu nese obvyklé známky (chybná větná stavba a špatný slovosled, zbytečné užívání trpného rodu, otrocké překládání slovních spojení a výraziva výchozího jazyka) překladatelského zelenáčství, diletantství a neumětelství. Kundera očividně zcela zapomněl, co ho ve škole učili o aktuálním členění české věty. Neodbytně se vnucuje kacířská myšlenka, že jeho čeština po více než třiceti letech v exilu už není, co bývala. Pokud tedy jde o jeho obavy ohledně kvality případných překladů jeho knih do češtiny, může být Kundera naprosto klidný: každý dobrý překladatel z francouzštiny (a máme jich v Česku hodně) by se tohoto úkolu bezpochyby zhostil mnohem lépe než on sám.
Zarážející je, že recenzent Ondřej Horák takové poklesky (další v recenzi uvedené citáty na tom nejsou o mnoho lépe) přechází bez nejmenšího povšimnutí; zřejmě se mu taková čeština zdá být v pořádku. A v neposlední řadě by bylo zajímavé vědět, v čem vlastně spočívala práce odpovědného redaktora v nakladatelství Atlantis.
V recenzi Ondřeje Horáka se objevuje mj. tento citát: „Magická opona upletená z legend byla zavěšena před světem. Cervantes poslal Dona Quijota na cestu a roztrhl oponu. Svět se otevřel před bludným rytířem ve vší komické nahotě své prózy.“ To je čeština vskutku podivná a neobratná. Jsem přesvědčen, že každý průměrně vzdělaný a ve své mateřštině kompetentní Čech by dotyčné věty formuloval spíše nějak takto: „Před světem visela magická, z legend upředená opona. Cervantes oponu roztrhl a poslal Dona Quijota na cestu. Svět se před bludným rytířem otevřel ve vší komické nahotě své prózy.“
Tato drobná ukázka z Kunderova překladu nese obvyklé známky (chybná větná stavba a špatný slovosled, zbytečné užívání trpného rodu, otrocké překládání slovních spojení a výraziva výchozího jazyka) překladatelského zelenáčství, diletantství a neumětelství. Kundera očividně zcela zapomněl, co ho ve škole učili o aktuálním členění české věty. Neodbytně se vnucuje kacířská myšlenka, že jeho čeština po více než třiceti letech v exilu už není, co bývala. Pokud tedy jde o jeho obavy ohledně kvality případných překladů jeho knih do češtiny, může být Kundera naprosto klidný: každý dobrý překladatel z francouzštiny (a máme jich v Česku hodně) by se tohoto úkolu bezpochyby zhostil mnohem lépe než on sám.
Zarážející je, že recenzent Ondřej Horák takové poklesky (další v recenzi uvedené citáty na tom nejsou o mnoho lépe) přechází bez nejmenšího povšimnutí; zřejmě se mu taková čeština zdá být v pořádku. A v neposlední řadě by bylo zajímavé vědět, v čem vlastně spočívala práce odpovědného redaktora v nakladatelství Atlantis.