Skutečnou fraškou, obchodem nejspíš však obojím, ale především ostudou se stává volba prezidenta naší země. Nejdříve se jednotlivé parlamentní strany předhánějí, kdo najde nejvhodnějšího protikandidáta Václavu Klausovi. Lidovci a Zelení, coby koaliční partneři vládnoucí ODS, se chovají zcela nekoaličně a protiklausovsky a spiklenecky se paktují proti Klausovi s ČSSD. Následně se však dočítáme v médiích, že prezidentské volby se budou odehrávat v duchu obchodního hesla něco za něco. Vy Klause, my Paroubka. Nakonec se tedy ukazuje, že model velké koalice je skutečně nejfunkčnějším politickým seskupením. ODS se cítí podvedená zejména lidoveckými partnery, což si už vyzkoušela na vlastní kůži i ČSSD v minulých vládách, a tak není divu, že našli společnou řeč. A názory občanů? Nikoho nezajímají, neboť vše je v moci Parlamentu. Pikantní, na celé slavné volbě českého prezidenta je fakt, že odpůrci všelidové, volby hlavy státu argumentují tím, že právě v tomto případě by se prezidentské volby zvrhli ve frašku,protože by kandidoval kde kdo. Neuvědomují si však , že fraškou se paradoxně stala dnešní nepřímá volba prezidenta v rukou naší skvělé politické reprezentace. Je to skutečně ostuda. Přitom žádná parlamentní poltická strana nevyužívá možnosti s dostatečným časovým předstihem profilovat ze svých řad silné a vůdčí osobnosti a tak vždy pár měsíců před volbami vytahují na světlo světa jména, které si řadový občan jen těžko může spojovat s hlavou státu. Václav Klaus je tedy jedinou možnou volbou, neboť nemá rovnocenného protikandidáta. Je však otázkou, zda se osoba jeho formátu má účastnit této nechutné frašky, obchodu a národní ostudy.