Já paní Sengrové (v domácnosti) docela dobře rozumím: žebrota (či dav) přece nepotřebuje buhvíjaké vzdělání, natož znalost faktů. Je přece hrozné, když i instalatér (abych použil jejího příkladu) je schopen poznat pitomost a nesmyslnost výroku "Sušenky plné cereálií". Na koho by potom působila podstatná část reklamy? Z čeho by. proboha, byli živi kreativci? Další důsledky ani nechci domýšlet - co všechno by se mohlo stát, kdyby absolventi našeho vzdělávacího procesu měli hlavy plné údajně zbytečných faktických znalostí. Oni by totiž pak mohli kriticky (tj. vůči svým znalostem) hodnotit tvrzení, předkládaná jim nejen reklamou.