Pro zlomyslnou radost by člověk neměl přehlédnout, že případ Zogajových je problematický jinak, než jak ho rakouská opozice prezentuje.
O co jde? V roce 2001 (dva roky po skončení bojů v Kosovu) přesídlil ilegálně do Rakouska kosovský Albánec Dzevat Zogaj. Podal si žádost o azyl, která byla v květnu r. 2002 zamítnuta. V září 2002 za ním přesto přicestovala manželka s pěti dětmi. Následovaly pětileté tahanice s úřady, při nichž byly žádosti rodiny o azyl vesměs odmítány (pro spravedlnost budiž řečeno, že rodina byla sociálně neproblematická a do nového prostředí se integrovala). Konečně v září 2007 došla rakouským úřadům trpělivost a rodinu vyhostily – až na patnáctiletou dceru Arigonu, která zmizela (díky tomu směla prozatímně zůstat v Rakousku i její matka). Problém případu byl v tom, že Zogajovi podali odvolání k Ústavnímu soudu, který o věci zatím nejednal (neznám rakouské právo a nevím, zda by ta stížnost měla mít odkladný účinek).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Po pár dnech se Arigona ozvala: je na bezpečném místě, a v případě, že rodině nedovolí, aby se vrátila, spáchá sebevraždu.
Pan Zogaj není žádný politický uprchlík. Šel do Rakouska za lepším. V Kosovu by mu mohlo hrozit nějaké nebezpečí leda v případě, že by byl Srb, a to nebyl.
Chápu, že život v dnešním Kosovu není žádný med. Na druhé straně by pan Zogaj ad. měli pochopit, že řešení není přestěhování kosovských Albánců do Horních Rakous. A rakouská veřejnost by možná měla trošku omezit svou příslovečnou sentimentalitu (tak, jak se jí to zdárně daří vůči nám) a nepodporovat ty lidi v jejich sice pochopitelných, ale nesmyslných iluzích.
I mně by se víc líbilo žít na Floridě: je tam spořádaná, stabilizované demokracie a podstatně vyšší životní úroveň, je tam příjemně teplo a po přečtení internetových čtenářských diskusí na předních českých serverech si namlouvám, že je tam možná o něco míň debilů než v mé osudem zkroušené vlasti. Jenže jaký smysl by mělo takové stěhování národů? Snad bych se nakonec se Zogajovými a jejich spoluobčany, s mými českými spoluobčany, a nakonec i rakouskými občany mohl sjednotit na okřídleném hesle z dob první světové války: Your country needs you!