Když se chodí kolem žumpy
V pátek 12. října vyšla na šesté straně Práva Mitrofanovova glosa s titulkem Cesta kolem žumpy. „Stál takový Charles de Gaulle o přízeň bulváru? Poskytoval žumpoidním tabloidům exkluzivní rozhovory, navštěvoval jejich redakce a děkoval - byť ironicky - za to, že šíří jeho věhlas? Hádat není třeba. Představa státníka, který se ze všech sil snaží vyjít vstříc i těm nejbezohlednějším plátkům, je tristní. Touto cestou se ke své škodě vydal předseda ČSSD Jiří Paroubek,“ napsal Mitrofanov a dodal: „Paroubkova vstřícnost vůči bulváru mu možná přináší osobní uspokojení, že je viditelný v novinách. Tu v plavkách, tu v ručně šitém obleku. Jenomže když se chodí okolo žumpy příliš dlouho, nasákne smradem i ten nejdražší oblek. Jak s ním budou potom spokojeni jeho voliči, to by mohl předseda ČSSD odhadnout sám.“ Komentátor Práva tím však sáhl do vosího hnízda.
Hned druhý den zveřejnil Jiří Paroubek na svém blogu reakci nazvanou Je to náhoda nebo kampaň?, kterou uvedl větou „Pan Mitrofanov je obvykle velmi bystrý novinář“ a ještě relativně v klidu pomýlenému komentátorovi vysvětlil, že se ho bulvár snaží zničit.
Mnohem ostřejší odpovědi se Mitrofanov dočkal o dva dny později od Paroubkovy budoucí manželky Petry Kováčové.
Ta příspěvek na svém blogu pojmenovala Když potrefená husa šla kolem žumpy, aneb ze zápisníku seriózního novináře.
„Vždy jsem si Vás vážila,“ píše Kováčová v osobním tónu, „Četla jsem Vaše články se zaujetím.
Jevil jste se jako jeden z mála těch, kteří mají styl, skvělé vyjadřování a na rozdíl od mladých kolegů v ,bulvární žumpě‘ také přehled a zkušenosti.
Ne vždy jsem s Vámi souhlasila, ale zamyslela jsem se nad tím, co píšete. Naneštěstí to Vaše kritika cizí ,žumpy‘ odvála větrem.“ Kováčová tím vyhlásila nad kdysi oblíbeným novinářem fatvu.
Snad aby Jiří Paroubek dokázal, že se své budoucí ženy umí zastat, zveřejnil včera v Právu zatím nejostřejší výpad proti Mitrofanovovi, když ho zařadil po bok svých „tradičních“ nepřátel z MF DNES a Lidových novin. „K těmto tradičním, a dlužno dodat že přirozeným mediálním protivníkům naší strany, se ve svých komentářích přidává samozvaný expert na sociální demokracii - Alexandr Mitrofanov,“ tvrdí Paroubek, pro nějž byl ten samý novinář ještě před pár dny „obvykle velmi bystrý“. Teď je však pro Paroubka vyvrhelem, který stejně „bude psát tak, jak vždycky psal“ a škodit ČSSD. „Možná by pro mne osobně měly jeho komentáře význam, kdybych v nich cítil pozitivní zájem o ČSSD nebo kdyby byly vedeny nějakým dobrým úmyslem. Ale ten tam není a nikdy nebyl. Rady se přijímají od přátel, k nim ale Alexandr Mitrofanov nepatří,“ uzavřel Paroubek svůj text.
Poslední varování
Víc než glosou o žumpě Mitrofanov Paroubka ve skutečnosti rozčílil především dvěma jinými zpravodajskými texty. Nejprve když 13. října popsal, jak předsedu ČSSD tvrdě zkritizoval krajský stranický výbor z Ústí nad Labem za to, že se Paroubek nevěnuje dění v krajské organizaci, která ho vyslala do sněmovny. A o týden později i článkem o stranickém dokumentu, v němž Paroubek přiznává, že dopady vládní reformy nemusejí být tak drastické, aby se s nimi většina obyvatel nedokázala vyrovnat.
To Paroubka pochopitelně velmi bolí, proto se Mitrofanova snaží znevážit. „Chvilku bude někoho vynášet do nebes a potom naopak zatracovat,“ píše Paroubek. Má pravdu. Ještě v polovině ledna 2005 Mitrofanov chválil Stanislava Grosse jako nový vítr, který omladí ČSSD a dá jí moderní manažerský kabát. O měsíc později už Grosse pohřbíval a o další dva měsíce později Gross padl.
Včera Mitrofanov v textu zveřejněném vedle Paroubkova komentáře napsal: „Reakce Jiřího Paroubka je ale zároveň autentickým svědectvím o jeho politické a lidské úrovni.“ Budiž to šéfovi ČSSD, vláčenému nezvládnutými emocemi své slovenské přítelkyně, posledním varováním. Mitrofanov ostatně „přežil“ už čtyři předsedy ČSSD, tak proč by měl ztroskotat zrovna na tom pátém. Zvlášť když teď Paroubek prodává svou chatu u Vltavy a s nemovitostmi to předsedové ČSSD obvykle moc neumí.
