„Lex Volkswagen“, jak se říká zvláštnímu zákonu již půl století chránícímu největší evropskou automobilku, je podle evropské justice ilegální. Tečka.
Co to znamená v praxi? Tolik, že v rámci unijní fair play si může většinu ve Volkswagenu koupit jakákoliv jiná společnost. A jsme u jádra věci. To, co je v Evropě už dlouho považováno za normální, je ve Wolfsburgu novinkou. Tamní historie vykazuje věru zvláštní znaky. Dějiny „největšího autokapitalisty“ v Evropě totiž vůbec nejsou kapitalistické. Začaly jako nacistický projekt „lidového vozu“ za tisíc marek, pokračovaly válečnou výrobou, ale po roce 1945 nebylo koncern komu vrátit - tak vznikl „Lex Volkswagen“ zaručující většinu zemi Dolní Sasko.
Včerejší verdikt lze brát i jako pomstu na bývalém premiérovi Dolního Saska a Německa Schröderovi. Právě on kultivoval výjimečnost německé firemní kultury bránící se cizímu kapitálu. Nevadilo mu, když BMW převzal britského Rovera, ale zabránil převzetí Mannesmanna britským Vodafonem s tím, že taková cesta „ničí kulturu firem“. Vida, teď mu jeho „německou cestu“ zničil Evropský soudní dvůr.
Kupte si Volkswagen
Ať žije Evropský soudní dvůr. Včera se mu pěkně povedlo nadřadit evropské hodnoty národním. Aby bylo jasno, nejde tu o „národní smažák“, ale o národní zlozvyky z oblasti firemní kultury.
