Mířil očividně na domácí půdu, ač obsáhl celý svět. Že je to divné? Že od člověka, který aspiruje na nejvyšší ústavní funkci, byste k výročí tohoto státu čekali jasný názor na to, co českým státem a českou společností hýbe? Na vládní reformu, na korupci, na Čunka, na radar? Tak to jste vedle jak ta jedle. „Náš život se odehrává zde,“ sděluje přitom prezident, „myslím tím u nás doma.“ Musíme přiznat, že v tom umí chodit. Vyhnout se domácím kontroverzím, zkritizovat vše zvenčí tak, aby si pohněval jen ty už pohněvané, to je věru majstrštyk.
Jak se mají Češi stavět ke světu? Nepodléhat zápecnictví, národovectví, čecháčkovství, ale přitom se nespokojit s pouhým prosazováním univerzálních lidskoprávních hodnot, s bezbřehým kosmopolitismem či líbivým internacionalismem. Zdeněk Nejedlý by to nevyjádřil lépe.
Klause přitahují slova samozřejmost a unikátnost, ale zachází s nimi po svém. Je dobře, připomíná-li někdo nesamozřejmost zdánlivě samozřejmého, unikátnost. Jenže pro Klause jsou takto unikátní zvláště dobré vztahy se Slovenskem a Polskem. Proč? Vedli jsme snad někdy se Slovenskem či Polskem vyhlazovací válku? Pokud je v našem sousedství opravdu něco unikátního, tak jsou to vztahy s Německem. Vždyť spojencem Německa, poprvé v celé historii, jsme teprve necelou dekádu - od vstupu do NATO a EU.
Klausovi vadí, že onen unikátní vztah s bývalým nepřítelem má nadnárodní rozměr. Proto ukazuje Německo a Rakousko jako národní i konkrétní hrozby. A naopak hrozbu, která by u nás opravňovala radar, si musíme teprve „vyříkat“, aby se nikdo necítil manipulován. Lépe by to nevyjádřil ani Putin, ani levice v české sněmovně.
Jak se mají Češi stavět ke světu? Nepodléhat zápecnictví, národovectví, čecháčkovství, ale přitom se nespokojit s pouhým prosazováním univerzálních lidskoprávních hodnot, s bezbřehým kosmopolitismem či líbivým internacionalismem. Zdeněk Nejedlý by to nevyjádřil lépe.
Klause přitahují slova samozřejmost a unikátnost, ale zachází s nimi po svém. Je dobře, připomíná-li někdo nesamozřejmost zdánlivě samozřejmého, unikátnost. Jenže pro Klause jsou takto unikátní zvláště dobré vztahy se Slovenskem a Polskem. Proč? Vedli jsme snad někdy se Slovenskem či Polskem vyhlazovací válku? Pokud je v našem sousedství opravdu něco unikátního, tak jsou to vztahy s Německem. Vždyť spojencem Německa, poprvé v celé historii, jsme teprve necelou dekádu - od vstupu do NATO a EU.
Klausovi vadí, že onen unikátní vztah s bývalým nepřítelem má nadnárodní rozměr. Proto ukazuje Německo a Rakousko jako národní i konkrétní hrozby. A naopak hrozbu, která by u nás opravňovala radar, si musíme teprve „vyříkat“, aby se nikdo necítil manipulován. Lépe by to nevyjádřil ani Putin, ani levice v české sněmovně.