Ameriky v Juldě Fuldě

To ale nestačí. Teď přijde Paroubek a generál Henry Obering. Právě od šéfa protiraketové agentury si Paroubek vyslechl argumenty k americkému radaru v Brdech a nechal si předvést sestřelení rakety na počítači. Proto, aby zvážil své rozhodnutí k radaru? Ne, své odmítnutí prý už nezmění, prohlásil předem.

 Co si od Paroubkovy cesty slibují Američané? Ani tady netápeme. Najít partnera nejenom v české vládě, ale i v opozici, který by hovořil na rovinu, stylem „ano, ano, ne, ne“, jak jsou sami zvyklí. Nemají v tom s Čechy ideální zkušenost. Ještě je v živé paměti, jak velvyslanec Stapleton reagoval, když prezident Klaus zpochybňoval českou účast v koalici proti Saddámu Husajnovi: ukončil setkání. Rovněž je známo, jak si Stapleton cenil Vladimíra Špidly: je to sice socialista, názorový soupeř, ale má svou vizi a za ní pevně a férově stojí. Prostě jiná káva než Miloš Zeman.

 Jak na Američany působí Paroubek? Nakolik mají brát vážně jeho slova ve srovnání s jeho vášní pro společné focení s celebritami? Brzy uvidíme. Ale už teď můžeme říci, že chtějí-li se Američané dobrat Paroubkova skutečného názoru, jeho vlastního já, nemá smysl, aby studovali Paroubkovy postoje k radaru. Ty už za letošek prošly dvojí proměnou -od „osobně proti němu nic nemám“ k výhrůžce, že i dohodnutou stavbu zastaví, dostane-li se k moci, až k souhlasu s budoucí vládní dohodou. Že už jde o postoj definitivní? Povídejte to někomu, kdo zná Paroubkův smysl pro míru.

 Jak to přiblížit Američanům? Třeba takhle. Vysvětlit jim, co byla pražská Julda Fulda, jak tam fungovaly kolotoče a ve kterých stáncích se prodávaly které cigarety - měkké sparty, tvrdé sparty, ameriky. Právě o tom rozhodoval Paroubek ve stylu „ano, ano, ne, ne“.