Objevil silné téma, a sám sebe v něm obsadil do role hlasitého opozičníka. Disidenta. Dona Quijota. Tím tématem je environmentalismus.
„Ano, cítím se jakýmsi novodobým Donem Quijotem, který bojuje s větrnými mlýny, toto přirovnání je pro mě ctí. Když vidím aroganci lidí, jako je Al Gore, musím prostě dělat něco proti tomu,“ řekl Klaus agentuře DPA. Al Gore je pro Klause ztělesněním zla. Ne náhodou v něm Goreova činnost vyvolává vzpomínku na komunisty.
„Falešná a neférová propaganda tohoto samozvaného velekněze klimatu mi připomíná komunistickou éru. I tehdy se někteří snažili vnutit ostatním jedinou oficiální pravdu. V dnešní klimatické debatě vidím stejné ohrožení lidské svobody,“ prohlásil Klaus.
Jako jakýsi výstřel z Aurory klimatických propagandistů přitom chápe letošní Nobelovu cenu za mír. „Jejím udělením Alu Goreovi se situace zdramatizovala. Byl tím překročen Rubikon a klimatická propaganda se stala oficiální světovou doktrínou,“ uvedl český prezident v rozhovoru pro německou agenturu.
Může v Klausových očích Gorea něco ospravedlnit? Nemůže. Snad jen to, že Američan nepoznal na vlastní kůži, jak vládnou komunisti. Lidé, kteří „stranu a vládu“ zažili, by ovšem měli mít jasno. I německá kancléřka Angela Merkelová.
„Hnutí za ochranu ovzduší ztělesňuje novou ideologii - je s podivem, že toto zastává právě paní Merkelová, sama přece žila v socialistické společnosti,“ káže Klaus v německém časopise Wirtschaftswoche a kroutí hlavou, že si kancléřka, která studovala fyziku, neověřuje „sporné hypotézy“ environmentalistů. Tedy: Gore, Merkelová a s nimi skoro celý svět jsou slepí. Já, Klaus, vidím. A - jakkoli jsem kdysi mlčel - nemlčím!
Psychologové takovou obrannou reakci znají. Říkají jí reaktivní formace. Převrácení do opaku. Nevědomé popsání vlastního stínu. Václav Klaus by měl navštívit psychologa.
„Ano, cítím se jakýmsi novodobým Donem Quijotem, který bojuje s větrnými mlýny, toto přirovnání je pro mě ctí. Když vidím aroganci lidí, jako je Al Gore, musím prostě dělat něco proti tomu,“ řekl Klaus agentuře DPA. Al Gore je pro Klause ztělesněním zla. Ne náhodou v něm Goreova činnost vyvolává vzpomínku na komunisty.
„Falešná a neférová propaganda tohoto samozvaného velekněze klimatu mi připomíná komunistickou éru. I tehdy se někteří snažili vnutit ostatním jedinou oficiální pravdu. V dnešní klimatické debatě vidím stejné ohrožení lidské svobody,“ prohlásil Klaus.
Jako jakýsi výstřel z Aurory klimatických propagandistů přitom chápe letošní Nobelovu cenu za mír. „Jejím udělením Alu Goreovi se situace zdramatizovala. Byl tím překročen Rubikon a klimatická propaganda se stala oficiální světovou doktrínou,“ uvedl český prezident v rozhovoru pro německou agenturu.
Může v Klausových očích Gorea něco ospravedlnit? Nemůže. Snad jen to, že Američan nepoznal na vlastní kůži, jak vládnou komunisti. Lidé, kteří „stranu a vládu“ zažili, by ovšem měli mít jasno. I německá kancléřka Angela Merkelová.
„Hnutí za ochranu ovzduší ztělesňuje novou ideologii - je s podivem, že toto zastává právě paní Merkelová, sama přece žila v socialistické společnosti,“ káže Klaus v německém časopise Wirtschaftswoche a kroutí hlavou, že si kancléřka, která studovala fyziku, neověřuje „sporné hypotézy“ environmentalistů. Tedy: Gore, Merkelová a s nimi skoro celý svět jsou slepí. Já, Klaus, vidím. A - jakkoli jsem kdysi mlčel - nemlčím!
Psychologové takovou obrannou reakci znají. Říkají jí reaktivní formace. Převrácení do opaku. Nevědomé popsání vlastního stínu. Václav Klaus by měl navštívit psychologa.