Čítám vaše stati o bezpráví komunismu a mám také malý příspěvek.
Celá záležitost se odehrála na Vysočině v Račicích poblíž Nového Města na Moravě. Byly vedle sebe dva grunty – Mazlů a Tomášků. Josef Mazel, kterého jsem již nepamatoval jako hospodáře, měl sestru, která si vzala souseda Tomáška. Předpokládám, že se to událo asi v roce 1949 – nechali přespat na seně pocestné (nevím, zda o nich něco věděli). Vnoci statky obklíčila StB-SNB a snad tyto nocležníky postřílela. Nevím, zda proběhl nějaký proces, ale Tomášek skončil zhruba na dvanáct let v Jáchymově a Březových horách. Jeho manželka Svatava podle možností jezdila za ním na návštěvu (při té příležitosti přespávala u nás v Praze, takže se ke mně donesly určité informace). V letech 1955 až 1960 jsem pracoval v Pardubicích shodou okolností s jednou mladou ženou, jejíž otec byl spoluvězeň Tomáška. Po roce 1968 byl možná po nějaké amnestii již na svobodě.
Josef Mazel se té noci ztratil (dle bezpečnosti se mu pravděpodobně podařilo dostat za hranice). V době povinného hlášení pobytu se mne bezpečnost téměř pravidelně vyptávala, zda oněm něco nevím. Věc byla ovšem poněkud jinak – oba grunty propadly přirozeně státu. Josef Mazel se před touto událostí rovněž oženil a jeho manželka pocházela z chalupy rovněž v Račicích – takže tam bydlela. On sám po určitém období života „v lese“ se vrátil kmanželce do chalupy a tam řadu let až do uvolnění okolo roku 1968 žil na půdě. Svou dcerku mohl vidět jen v noci a pozoruhodné je, že si například spravoval zuby. Tato historie v roce 1969 proběhla tiskem, nevím zda celostátním, nebo jen krajským.
Život dvou rodin byl prakticky rozvrácen, nehledě na zdravotní imajetkové dopady. Z obou rodin žijí jen dcery, ale bližší informace nemám.
Pro výstrahu současné generaci je třeba podobné příběhy zveřejňovat – pro současníky je to nepochopitelné.
Celá záležitost se odehrála na Vysočině v Račicích poblíž Nového Města na Moravě. Byly vedle sebe dva grunty – Mazlů a Tomášků. Josef Mazel, kterého jsem již nepamatoval jako hospodáře, měl sestru, která si vzala souseda Tomáška. Předpokládám, že se to událo asi v roce 1949 – nechali přespat na seně pocestné (nevím, zda o nich něco věděli). Vnoci statky obklíčila StB-SNB a snad tyto nocležníky postřílela. Nevím, zda proběhl nějaký proces, ale Tomášek skončil zhruba na dvanáct let v Jáchymově a Březových horách. Jeho manželka Svatava podle možností jezdila za ním na návštěvu (při té příležitosti přespávala u nás v Praze, takže se ke mně donesly určité informace). V letech 1955 až 1960 jsem pracoval v Pardubicích shodou okolností s jednou mladou ženou, jejíž otec byl spoluvězeň Tomáška. Po roce 1968 byl možná po nějaké amnestii již na svobodě.
Josef Mazel se té noci ztratil (dle bezpečnosti se mu pravděpodobně podařilo dostat za hranice). V době povinného hlášení pobytu se mne bezpečnost téměř pravidelně vyptávala, zda oněm něco nevím. Věc byla ovšem poněkud jinak – oba grunty propadly přirozeně státu. Josef Mazel se před touto událostí rovněž oženil a jeho manželka pocházela z chalupy rovněž v Račicích – takže tam bydlela. On sám po určitém období života „v lese“ se vrátil kmanželce do chalupy a tam řadu let až do uvolnění okolo roku 1968 žil na půdě. Svou dcerku mohl vidět jen v noci a pozoruhodné je, že si například spravoval zuby. Tato historie v roce 1969 proběhla tiskem, nevím zda celostátním, nebo jen krajským.
Život dvou rodin byl prakticky rozvrácen, nehledě na zdravotní imajetkové dopady. Z obou rodin žijí jen dcery, ale bližší informace nemám.
Pro výstrahu současné generaci je třeba podobné příběhy zveřejňovat – pro současníky je to nepochopitelné.