LN uveřejňují seriál Příběhů bezpráví bolševického teroru 50. let minulého století. Především generaci dnešních šedesátníků a mladších je potřebné neustále informovat z důvodů preventivních, aby se něco obdobného nemohlo již nikdy opakovat. Příběhy v seriálu však nepostihují celou podstatu, líčení utrpení i odvahy obětí barbarství a násilí je bez plného pojmenování přímých aktérů těchto zrůdností poněkud neúplné. Konfederace politických vězňů jako společenská organizace tento úkol plní, ale bohužel ne vždy se jí podaří uplatnit jej v našem společenském a politickém životě. Prosadit nápravu formou zákonů se jí plně nedaří. Kdo neprožil padesátá léta anenasál atmosféru špehování, donášení, závisti atzv. třídně navozené nenávisti, nemůže pochopit.
Kdo se bránil, byl kriminalizován, třídní nepřítel, sabotér apod. Soudní procesy byly tak primitivní, stylisticky i obsahově psané na předem určenou objednávku.
Bez důsledné debolševizace (po sedmnácti letech dubiózní) je pravděpodobnost výsledku pochybná. „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni si ji znovu zopakovat.“ (G. Santayana).
Kdo se bránil, byl kriminalizován, třídní nepřítel, sabotér apod. Soudní procesy byly tak primitivní, stylisticky i obsahově psané na předem určenou objednávku.
Bez důsledné debolševizace (po sedmnácti letech dubiózní) je pravděpodobnost výsledku pochybná. „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni si ji znovu zopakovat.“ (G. Santayana).