V České republice není možné nikoho donutit, aby své dítě poslal do zvláštní školy. Přestup se děje vždy s aktivní účastí rodičů. Na návrh kohokoli (nejčastěji učitele či psychologa) rodiče dítě mohou, ale nemusejí odvést do pedagogicko-psychologické poradny, kde žákovy schopnosti posoudí. Rodiče pak s výsledkem posudku nemusí nikoho, ani školu, seznamovat. Stejně jako neexistuje učitel či ředitel školy oprávněný nařizovat rodičům, že dítě mají poslat do zvláštní školy, nesmí v Česku být žádná zvláštní škola, která přijímá dítě proti vůli rodičů.
Jistě si můžeme představit, že se nechají rodiče do přestupu dítěte do zvláštní školy vmanipulovat, avšak stěží lze připustit, že titíž rodiče jsou jednou bezmocní proti několika učitelům a psychologům a podruhé se probijí až k nejvyšší evropské soudní instanci pro lidská práva.
Osmnáct případů v jediném rozsudku, to je paušální odsouzení systému, jež jistě povzbudí další stěžovatele chtivé odškodnění. Soud nám tvrdí, že stačí, aby dotyčný žák byl Rom, a nikdo nemusí zkoumat jeho kognitivní či sociální schopnosti a možnosti, prostě je v Česku diskriminován. Asi se máme jako stát na co těšit.
Nejjednodušší a patrně nejhloupější a nejlacinější řešení by bylo zrušení zvláštních škol. Všechny žáky bychom integrovali, teoreticky. Selekci, kterou provádějí odpovědní rodiče například tím, do jaké školy děti posílají, však nemůže zakázat žádný soud. Pokud je nám jedno, jak se hendikepovaní žáci vyrovnají s látkou, která přesahuje jejich možnosti, můžeme to udělat. Vyhovíme „duchu doby“, ušetříme a většinová populace nebude nijak omezena. Ti, kterým dnes zvláštní školy pomáhají s uplatněním, by na to jistě doplatili, ale zato by to bylo nežalovatelné.
Škola před soudem
Evropský soud pro lidská práva včera rozhodl o tom, že Česko diskriminovalo osmnáct dětí tím, že je vzdělávalo ve zvláštní škole. Žalobci se domnívali, že dětem byla upřena „normální“ škola kvůli tomu, že jsou Romové. Taková situace je samozřejmě možná a selhání systému nelze vyloučit nikdy. Paušální verdikt v osmnácti případech však zpochybňuje celý systém a zároveň postrádá elementární respekt k rodičovské odpovědnosti.
