Komise se uchyluje ke svému zvyku svádět všechno na členské země a je pravda, že ty spravují 80 procent rozpočtu. Ale není se čemu divit. Evropské fondy jsou peníze rostoucí na stromech, které by byl hřích neotrhat. A auditoři samotnou komisi ze své kritiky rozhodně nevyňali.
Zastupme pro jednou komisi v jejím propagandistickém úsilí: všichni dobří Evropané by měli znát jména Paul van Buitenen a Marta Andreasenová. Byli to pracovníci komise, kteří na podvody a chaos v účetnictví poukázali veřejně poté, co se nedočkali reakce od svých nadřízených – Buitenen v roce 1998, Andreasenová v roce 2002. Komise jim to nikdy neodpustila a nakonec je propustila. Evropský soudní dvůr jim přitom stále dává za pravdu a Buitenenova odhalení dokonce vedla k pádu komise.
Ne že by to u nás bylo lepší – NKÚ jako by mluvil do větru. Ale je dobré si ta jména připomenout, kdykoli je nám vychvalována unie jako zdroj vyšší kvality demokracie, pro niž pracují jen ti nejlepší z nejlepších. Ve skutečnosti z Bruselu spása nepřijde.
Marné čekání na spásu
Evropská komise nevěnuje velkou publicitu informaci, že Evropský účetní dvůr odmítl schválit její účetnictví za loňský rok. A přitom se z toho stal už rituál, je to neodmyslitelná součást unijního života – auditoři tak činí už třináct let za sebou.