Obsáhlý rozhovor Renaty Kalenské s mluvčím ministra zdravotnictví Tomášem Cikrtem, který byl otištěn v sobotních Lidových novinách postrádal některé otázky. Cikrt však v něm potvrdil, že je skutečně vynikajícím mluvčím svého ministra, ale i to, že jako profesionální novinář je schopen a ochoten obhájit snad cokoliv. Pří tom až průhledně tím podtrhl rčení „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Zjevná servilita ku svému chlebodárci, ale také i k premiérovi z jeho odpovědí přímo kapala. Škoda, že Kalenská se neotázala, zda mu nevadí, že obhajuje opatření kolidující s ústavou a také se zákoníkem práce. Zda si vůbec uvědomuje, že k prosazení zpoplatnění některých úkonů praktických i odborných lékařů a také k prodloužení pracovní doby nemocničních lékařů je nezbytně třeba učinit kroky ku změně ústavního ustanovení a též i v zákoníku práce. To proto, aby návrhy které Tomáš Cikrt obhajuje, nebyly v rozporu se zákonem. Cikrtova několikrát zdůrazněná osobní skromnost, zapůsobila spíš jako poníženost, servilita k mocným a předstíraná naivita, ne-li přímo hloupost.