Oni si totiž i špatně pamatují, co Topolánek řekl. Premiér svá slova pronesl zcela jednoznačně v tom smyslu, že se Čunek bude moci vrátit, pokud z vlády odejde hned. To Čunek neudělal. Tím nejen ztěžoval pozici vládě, ale hlavně dosáhl toho, že se z málo známého politika stal náramně dobře známým symbolem politické nesoudnosti a nevěrohodnosti. Ve zpravodajských souhrnech z posledních dnů se opakovalo, že lidovecký předseda je dosud vyšetřován v souvislosti s možným neoprávněným pobíráním sociálních dávek. Právní stránka tohoto problému je ovšem ta méně podstatná. Důležitější je stránka morální - člověk, který nelenil čerpat sociální dávky v době, kdy si zároveň ušetřil miliony na rodinný dům, to není exemplární profil člena reformní vlády.
To Čunek ovšem neuznává. Veřejnost totiž bere stejně jako policii - je rád, když se mu před ní podaří utajit co nejvíc. Stíhání za úplatkářství definitivně zastavili, teď ještě potvrdit, že dávky jsou promlčené, a Čunek si může zapálit doutník.
Tak to ale rozhodně není. Připomeňme, že policie obvinila dva Čunkovy spolupracovníky, vsetínského místostarostu a Čunkova bývalého tajemníka, nyní ministerského náměstka, z křivého svědectví. V Čunkův prospěch se začal angažovat také pofiderní podnikatel Vaškůj, přičemž to angažmá mělo i podobu pokusu o uplacení a zastrašení klíčové svědkyně Urbanové - mimo jiné výhrůžkami na adresu jejího přítele, kterého zaměstnává město Vsetín. Nikdo nejspíš nedokáže, že jednali ve shodě s Čunkem a se vsetínskou radnicí. Jenže „Nic mi nedokázali“ je ubohou devízou pro politika. O něm vypovídá, jaké má přátele a spojence. Pakliže to lidovci nevnímají, stali se obětí sektářského uvažování, kde udržení pozic váží vše a dobrá pověst nic.
V neposlední řadě lidovecký předseda neobstál jako ministr. Jeho výsledky jsou srovnatelné s ministryní Kuchtovou a stejné by mělo být i řešení.