Musí to být zvláštní pocit, ocitnout se na komíně 150 metrů nad krajinou, mít tam vlastní záchod i telefon... Žurnalisté s nimi komunikují, hned druhý den jsou na titulní straně novin. Lobbují za dobrou věc, za to, co by nazvali blahem pro všechny. Ale co na to zástupce těch všech, volič? To je základní otázka, na níž se láme chleba. Právě kvůli ní máme Stranu zelených.
Greenpeace si vychutná - či protrpí - tři dny mediální slávy na komíně a pak zmizí. Zelení zůstávají a přesvědčují voliče. Klimatická změna je jejich hlavní parketou a „změna životního stylu“ hlavním klíčem k řešení. Jak s tím na voliče? Vylézt na komín? Ne. Srozumitelně to vysvětlit. Řekneteli „změňte životní styl“, nic to nestojí a nikdo se nebouří. Ale zkuste říct „přestaňte létat, jezděte méně auty, omezte spotřebu energie“ a získat tím voliče.
Demokrat Churchill tvrdil, že nejtvrdším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s běžným voličem. Přesto s voliči srozumitelně a na rovinu hovořil. Do toho, zelení.
Lobbisté na komíně
PRAHA -
Hnutí Greenpeace je třešnička na dortu zeleného hnutí. Musí si dovolit vždy více než jiní, aby přitáhli pozornost. Právě v té pozornosti je účel i cíl vší snahy. Dnes se tomu již bez uzardění říká lobbismus.