Je mně líto, že spisovateli Stránskému musím oponovat. Rád věřím, že debaty o Baťových vizích při černých hodinkách na uranových lágrech byly opravdové a inspirativní. Ale ani skautské nadšení nestačí na neúprosné ekonomické zákony. Železniční a silniční doprava je prostě levnější, rychlejší a pohotovější, přes to přese všechno. To jsou důvody, které se staly osudnými umělým vodním cestám na celém světě. Jako neefektivní zanikly tři nejvýznamnější průplavy v USA, uzavřena byla vodní cesta jih-sever v Kanadě, na evropském kontinentu skončil průplav Göta ve švédsku, kanály v Polsku a problematickým se jeví také nedávno otevřený průplav Rýn-Mohan-Dunaj.
Poučný příklad máme i u nás. Pro tepelnou elektrárnu ve Chvaleticích bylo energetické uhlí v množství 4 milionů tun ročně dopravováno po Labi. Přes sedm let trvalo budování vodní cesty z Lovosic do Chvaletic u Přelouče, hodně peněz a betonu bylo utopeno v labské vodě za nová zdymadla v Obříství a T7nci, za pevný jez ve Veletově, zmodernizování dvanácti plavebních komor, za vybudování přístavu pro rychlé vykládání uhlí a nezbytné úpravy koryta řeky. Za několik roků provozu se zas přešlo na dopravu uhlí po železnici.
A Baťův průplav Dunaj-Odra-Labe? Z dávných dob pětiletkových výhledových studií pochází výrok jednoho erudovaného (a rozumného) vodohospodáře, který si od průplavu především sliboval získání dunajské vody pro naprosto deficitní povodí řek Moravy, Odry i Labe. Takže gigantické vodní dílo charakterizované nedostatkem vody a negativními ekonomickými předpoklady.
Spisovatel Jiří Stránský se s tím bude muset vyrovnat: budování průplavů je opravdu zastaralá blbost!
Poučný příklad máme i u nás. Pro tepelnou elektrárnu ve Chvaleticích bylo energetické uhlí v množství 4 milionů tun ročně dopravováno po Labi. Přes sedm let trvalo budování vodní cesty z Lovosic do Chvaletic u Přelouče, hodně peněz a betonu bylo utopeno v labské vodě za nová zdymadla v Obříství a T7nci, za pevný jez ve Veletově, zmodernizování dvanácti plavebních komor, za vybudování přístavu pro rychlé vykládání uhlí a nezbytné úpravy koryta řeky. Za několik roků provozu se zas přešlo na dopravu uhlí po železnici.
A Baťův průplav Dunaj-Odra-Labe? Z dávných dob pětiletkových výhledových studií pochází výrok jednoho erudovaného (a rozumného) vodohospodáře, který si od průplavu především sliboval získání dunajské vody pro naprosto deficitní povodí řek Moravy, Odry i Labe. Takže gigantické vodní dílo charakterizované nedostatkem vody a negativními ekonomickými předpoklady.
Spisovatel Jiří Stránský se s tím bude muset vyrovnat: budování průplavů je opravdu zastaralá blbost!