Jenže to říkají odhady jaksi obecné. Odhady lobbistické se chovají jinak.
Nefunguje-li někde zákon zachování hmoty a energie, tak v Česku. Zatímco dálnice se tu stavějí za dvojnásobek průměrné ceny v zahraničí, odhady ceny olympijských her klesají. Jak to, že táž expertní firma, která roku 2004 odhadla cenu pražských her na 136 miliard korun, teď snížila svůj odhad téhož na 88 miliard? Fígl je ve slově téhož. Nejde o totéž, jde o míchání jablek a hrušek, toho nejnutnějšího pro sportovce s tím, co si přihodí sám pořadatel. Druhý fígl je ve slově pořadatel. Ten má vždy vyšší nároky než kandidát. Kandidát, který musí vypadat hezky, tedy Praha primátora Béma, čísla snižuje. Pořadatel, který musí dopadnout dobře, pak čísla už jen navyšuje. Athény a Turín se dostaly na dvaapůlnásobek, Londýn předběžně na čtyřnásobek.
Zná to každý, kdo předělával byt. Když se k akci osměluje, sám sebe šálí nízkým lobbistickým odhadem. Když do toho pak spadne, nestačí se divit. Tohle přece ví z vlastní zkušenosti i Pavel Bém.