Záporné stanovisko opozičních stran k senátnímu návrhu zrušit MDŽ a nahradit ho Svátkem matek mě nemohlo překvapit. A možná ani ne hlasy některých členů ODS. Zelení nevědí, čí jsou, takže mě stanovisko Olgy Zubové neudivilo. Horší se mi už zdá být odmítnutí senátního návrhu lidoveckým ministrem Cyrilem Svobodou. Což není Svátek matek křesťanství bližší než zprofanovaný MDŽ? A nenese právě Mezinárodní svátek žen s sebou nebezpečí, kterých se ministr Svoboda údajně bojí?
Čím dál víc (nejen) mně připadá náš parlament spíš jako fantaskní „theatrum mundi“ než zákonodárný sbor, zodpovědný svým voličům a deklarovaným programům stran, které zastupují. Strany proklamující konzervativní a liberální ideály je zrazují stejně lehce jako sociální demokraté ty svoje. Stále víc mě zklamávají lidovci. A to ne poprvé. Jen málo jich už dnes hájí morální principy a z nich plynoucí praktické závěry. Koho mám volit? Kdo je tím „menším zlem“, jež bych měl podle svých přátel přece jen svým hlasem podpořit, nemám-li (?) podle nich svou volební absencí nechtěně nahrávat recidivě totality? Není však nevolit, není-li mezi kým, také volbou? A čestnou. Proč volit „menší zlo“, volí-li navíc i ono to větší. A nejde zdaleka jen o MDŽ, výpočet zklamání by se sem ani nevešel.