Česká a slovenská hvězdička na evropském nebi, dvě stoličky vedle sebe, leč přitom zachovat vše dobré z Československa. V roce 1991 to znělo jako velezrada, teď to zní jako běžný popis reality před vstupem do Schengenu. Čísla z nynějších průzkumů, českých i slovenských, musíme zkoumat právě z tohoto úhlu. Nostalgie po Československu zaznívá tak široce jen proto, že je luxusem, který si můžeme dovolit. A dovolit si ho můžeme jen proto, že se Československo rychle a férově rozpadlo. Sebezarytější odpůrci Klause a Mečiara jim tady musí vyjádřit dík. V opačném případě by se z nostalgie po Československu stalo cosi jako jugonostalgie pro Chorvaty, něco mezi sprostým slovem a zločinem.
Dovedete si dnes představit čísla z průzkumů, kdyby bylo Československo udrženo? Dovedete si představit vznik federální vlády? Před tím by bledl loňský dlouhý pochod Mirka Topolánka i letošní maraton Belgie. Tahle virtuální historie mohla být po čertech skutečná.
Dovedete si dnes představit čísla z průzkumů, kdyby bylo Československo udrženo? Dovedete si představit vznik federální vlády? Před tím by bledl loňský dlouhý pochod Mirka Topolánka i letošní maraton Belgie. Tahle virtuální historie mohla být po čertech skutečná.
